Šestého dne července měsíce LP 1907 v půl druhou hodinu odpolední v sobotu ve výročí upálení Mistra Jana Husi narodil se náš druhý jedináček a sice v Praze II v ulici Benátecké číslo 3.
Den byl překrásný a Mamičce pomáhala paní Bába Černá z Prahy bez pomoci lékařské.
Mamička a děťátko zdrávo, buď jméno Boží pochváleno!
Náš Zděnda malej jen několik minut před narozením bratříčkovým na pohovce usnul! - -
Ten se podiví, až ho uvidí hajat ve své postýlce.


6. července 1910 ve středu večer ¾ na 10 - na den upálení mistra Jana Husi. –
Dnes je našemu Vávečkovi 3 roky a vinšoval jsem mu v postýlce, aby se mu stejně dobře tak vedlo aspoň ještě třicetkrát tak Dlouho.

Zápisy do rodinné kroniky rodiny Foglarových provedl otec Jaroslava Foglara Jindřich Foglar; opravy respektive doplnění zápisu z roku 1907 ohledně průběhu porodu učinila maminka J. Foglara Marie Foglarová.

Na Bohouškovi pravidelně připomínáme životní osudy Zdeňka Pírka - Mirka (1933 - 1990), dlouholetého obdivovatele a ve své době největšího znalce díla Jaroslava Foglara. V letošním roce uplynulo 35 let od jeho smrti. Když zemřel, vrátilo se definitivně heslo "Jaroslav Foglar" do encyklopedií a literárního světa. Byla to ostatně i jeho zásluha, vždyť propagaci díla slavného spisovatele a komunikaci se stejně naladěnými kamarády věnoval velkou část svého života. V 60. letech minulého století navíc stál v čele Klubu přátel Jaroslava Foglara. Když foglarovky nemohly vycházet, sepsal své zážitky z doby Pražského jara do kroniky Klubu přátel Jaroslava Foglara a zpracoval podrobnou bibliografii všeho, co Jaroslav Foglar napsal nebo o něm vyšlo.

Když občas na pátek připadne třináctý den v měsíci, asi i ti nepověrčiví trošičku zbystří :-) ...
Číslo třináct zaujímá v tvorbě Jaroslava Foglara i v oddíle, který vedl - v skautské Pražské Dvojce - Hoších od Bobří řeky, nepřehlédnutelné místo. A najdeme ji - třináctku - v souvislosti s foglarovským světem, leckdy i nečekaně ... Připomeňme si fenomen foglarovské třináctky naším starším článkem Když napočítáme do třinácti ...

Před čtrnácti dny jsme vás vyzvali - nakreslete Bohouška! Malou akcí jsme chtěli připomenout nadcházející 25. výročí foglarovského magazínu. Do redakce nám přišlo několik kreseb spolu i s milými vzkazy našich čtenářů, za které děkujeme a rádi je zveřejňujeme. Pokud jste svoji kresbu nestihli poslat - nevadí, pošlete ji později - vždyť narozeniny máme na konci srpna.

Kája Saudek (13. května 1935 – 25. června 2015) patří k legendám českého komixu. Většinu svého života prožil v Praze. Zde od padesátých let minulého století pracoval jako kreslíř a kulisák ve filmovém studiu Barrandov. Legendární jsou jeho kresby pro film Kdo chce zabít Jessii? (1966), spolupracoval i na filmu Čtyři vraždy stačí drahoušku (1971). V té době se mu podařilo prosadit s prvními komiksy (Muriel a Andělé, Lips Tullian v časopisu Mladý svět), kreslil pak pro časopis Pionýrská stezka. Později navázal spolupráci i s televizí - spolupracoval na populárním cyklu Okna vesmíru dokořán. Významná byla jeho spolupráce s Českou speleologickou společností, pro kterou ilustroval více než dvacet let nejen interní tiskoviny (např. časopis Speleo), ale i dvanáct komiksů, které byly v omezeném nákladu tištěny a veřejně šířeny. Nás může těšit, že tímto způsobem se ke čtenářům dostaly také tři kreslené seriály Jaroslava Foglara s jeskyňářskou tematikou: Modrá rokle, Ztracený kamarád a Jeskyně Saturn. Později vycházely také v legendárním komiksovém časopisu Kometa a v deníku Svobodné slovo. Po sametové revoluci navázal spolupráci s dalšími časopisy a vyšly i další komiksy, které v době totality neprošly cenzurou. Bohužel jeho další aktivity ukončila nešťastná událost v roce 2006, kdy mu zaskočilo sousto v krku (Bohoušek informoval), dalších devět let prožil populární kreslíř ve vegetativním stavu v motolské nemocnici. Zemřel 25. června 2015 a je pohřben na Vyšehradském hřbitově.

Halo, halo! Zde vám přinášíme slíbenou novinku, totiž pokyny a pravidla pro zakládání KLUBŮ MLADÉHO HLASATELE.
36. číslo druhého ročníku (8. května 1937) populárního dětského časopisu vyzývalo k zakládání klubů - dětských mikrokolektivů Jaroslava Foglara, které v různých obdobách existovaly v dalších sedmdesáti letech a existují i dnes v podobě klubů Sdružení přátel Jaroslava Foglara.
Výročí připomíná i redakce Bohouška. V souvisejících článcích můžete zavzpomínat, jak se tento foglarovský svátek slavil v minulosti.

11. února 2025 uplynulo 120 let od narození legendárního malíře Zdeňka Buriana, který pro Jaroslava Foglara ilustroval knihy Hoši do Bobří řeky a Chatu v Jezerní kotlině a k dalším knihám přebaly. Kromě ilustrování dobrodružných knih je známý svými paleontologickými rekonstrukcemi, které vytvářel společně s Josefem Augustou. V loňském roce mu byla v Praze odhalena pamětní deska v pražském Podolí. Letos výročí připomenula Česká televize v pořadu Události v kultuře (11.2.2025), dětem doporučujeme zhlédnout pořad Zprávičky, u kterého je pro ně připraven také pracovní list.

Devadesát pět let nás dnes dělí od okamžiku, kdy se 4. 2. 1930 v Praze narodil Otto Janka – Ropim, spisovatel a publicista, skaut a činovník, člen 2. oddílu vodních skautů v Praze, autor dobrodružných příběhů pro děti, historických prací a sborníků, beletrizujících životopisných příběhů, ale i rozhlasových her a televizních scénářů a mnoha dalších prací.
Zemřel náhle 28. 8. 2009 a odešel tehdy uprostřed rozdělané práce a mnoha dalších plánů.
Měsíc po Ropimově úmrtí vyšla jeho nová kniha Čas skautů.
Autor v tomto sborníku vzdal hold dvaceti význačným postavám prvního století skautského hnutí - od Roberta Baden-Powella a Ernesta Thompsona Setona i Antonína Benjamina Svojsíka či Josefa Rösslera-Ořovského až po dnešek, a začátkům vodáctví u nás. Jedna kapitola je věnována též Jaroslavu Foglarovi – Jestřábovi.
Rok po odchodu Otto Janky přišla jeho publikace Stopy vedou k Bobří řece.
Je rovněž věnována jednak Jaroslavu Foglarovi - Jestřábovi, jednak Jestřábovu odchovanci z pražské Dvojky Radko Kadlecovi – pozdějšímu bratru Bernardovi z řádu Dominikánů, jehož působení zpracoval O. Janka také ve svém dřívějším titulu Bernard od Šíleného koně.

Před 26 lety odešel Jaroslav Foglar.
(6. července 1907 – 23. ledna 1999)

Již dvacet šest let uplyne ve čtvrtek 23. ledna od smutného okamžiku, kdy odešel Jaroslav Foglar - Jestřáb.
Zástupci Pražské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara uctí Jestřábovu památku tradičně u jeho hrobu na Vinohradském hřbitově krátkou pietní vzpomínkou.
Setkání účastníků z řad SPJF, ale i veřejnosti, se uskuteční ve čtvrtek 23. ledna 2025.
Místem srazu je hlavní vchod (vstupní prostor za branou) na Vinohradský hřbitov z Vinohradské třídy, čas odchodu k hrobu je v 16.30.

Když občas na pátek připadne třináctý den v měsíci, asi i ti nepověrčiví trošičku zbystří :-) ...
Číslo třináct zaujímá v tvorbě Jaroslava Foglara i v oddíle, který vedl - v skautské Pražské Dvojce - Hoších od Bobří řeky, nepřehlédnutelné místo. A najdeme ji - třináctku - v souvislosti s foglarovským světem, leckdy i nečekaně ... Připomeňme si fenomen foglarovské třináctky naším starším článkem Když napočítáme do třinácti ...

Ještě než se nad Lidicemi zastavilo zlo, aby přineslo oheň a křik a neštěstí, které pak vystřídala věčná tma a věčné ticho a věčné nepochopitelno, v čase kdy šlo ještě snít, v čase, kdy šlo ještě žít, rozhodlo se na podzim roku 1939 několik lidických kluků, že si založí klub Mladého hlasatele. Pojmenovali se Strážci černých lesů, odeslali do redakce přihlášku a první klubovní hlášení a... 21. 10. 1939, když si koupili v trafice pana Pospíšila u zdi kostela svatého Martina, coby dup od jejich vesnické dvoutřídky, osmé číslo Mladého hlasatele a nedočkavě jej otevřeli na klubovní stránce, našli se – hurá! – v přehledu nových klubů. Pro kluky – novopečené klubaře – to musel být svátek.
Ten sváteční den Strážců černých lesů po 85 letech připomněla v Lidicích v neděli 20. 10. 2024 akce Pražské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara.

Zápis v oddílové kronice ze soboty 17. října 1964 oznamuje:

"Večer jsem začal psát III. knihu. Jen koncepty, témata," napsal si Jaroslav Foglar hned 1. ledna 1934 do svého deníku. Tak se začala odvíjet historie první knižně vydané foglarovky - Přístavu volá. Rukopis pod názvem Modrý život Jiřího Dražana měl napsaný poměrně rychle, popsané listy se na hřišti ve Vršovicích a na Kleovce plnily poměrně rychle, čistopis Jestřáb začal psát už 12. února a jinak zažíval profesně šťastný rok - ve Slovíčku mu vycházeli Hoši od Bobří řeky, psal další články, promýšlel obsah nového časopisu pro mládež, řešil také problémy s budoucí klubovnou na vodě - lodí Orlice, vztahy ve svém oddíle i soukromí.
Rukopis knihy v průběhu jara zaslal do soutěže nakladatelství Melantrich o nejlepší knihu pro mládež (do soutěže se přihlásilo celkem 68 autorů). Do knihy vtělil myšlenky Modrého života, který se v průběhu letních měsíců snažil sám dodržovat. A v pátek 14. září si do deníku výrazně zapsal heslo: "Doma nález: MELANTRICH - CENA - VNITROMĚSTO."
O čtyři dny později vyšla v novinách A-Zet kritika soutěžních děl a ve středu 19. září 1934 převzal v Melantrichu cenu. Společně s Jaroslavem Foglarem získali cenu (a finanční odměnu 10 000 korun rozdělenou na tři části) Josef Věromír Pleva (1899 - 1985) za knihu Hoši s dynamitem a Josef Heyduk (1904 - 1994) za knihu Hoch a džbán. Knihu pod změněným názvem Přístav volá vydal Melantrich 8. listopadu 1934.