"Já, Maxmilián Dráp, odcházím dobrovolně z tohoto světa. …“
Celý filatelistický svět si dnes připomíná 125. výročí dobrovolného odchodu ze života známého sběratele známek pana Maxmiliána Drápa.
Zásluhou proslaveného chlapeckého klubu Rychlé šípy došlo k objevení Drápových tělesných pozůstatků 8. září po páté hodině odpolední na půdě na základě upozornění jedné z obyvatelek domu u klubovny Rychlých šípů zhruba po třiceti letech od jeho smrti.

Narodil se a vyrostl v Olomouci. V roce 1953 se dostal k časopisům Vpřed a rychle následovala četba všech do té doby vyšlých foglarovek. Rychlé šípy a Foglarovy čtenářské kluby mu učarovaly natolik, že jako dospělý v roce 1964 založil raketovou posádku (RP) časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců, které korespondenčně řídil Jaroslav Foglar. Klub (RP 1127 – Zálesáci) se brzy rozrostl na turistický oddíl, který pracoval stejnou formou jako Foglarovi Hoši od Bobří řeky. Jako oddílový vedoucí působil v Karviné a v Olomouci 34 let.

Šestého dne července měsíce LP 1907 v půl druhou hodinu odpolední v sobotu ve výročí upálení Mistra Jana Husi narodil se náš druhý jedináček a sice v Praze II v ulici Benátecké číslo 3.
Den byl překrásný a Mamičce pomáhala paní Bába Černá z Prahy bez pomoci lékařské.
Mamička a děťátko zdrávo, buď jméno Boží pochváleno!
Náš Zděnda malej jen několik minut před narozením bratříčkovým na pohovce usnul! - -
Ten se podiví, až ho uvidí hajat ve své postýlce.


6. července 1910 ve středu večer ¾ na 10 - na den upálení mistra Jana Husi. –
Dnes je našemu Vávečkovi 3 roky a vinšoval jsem mu v postýlce, aby se mu stejně dobře tak vedlo aspoň ještě třicetkrát tak Dlouho.

Zápisy do rodinné kroniky rodiny Foglarových provedl otec Jaroslava Foglara Jindřich Foglar; opravy respektive doplnění zápisu z roku 1907 ohledně průběhu porodu učinila maminka J. Foglara Marie Foglarová.

V roce 2027 si připomeneme a mnozí i společně oslavíme 120. výročí narození našeho oblíbeného spisovatele, dlouholetého vedoucího dětského oddílu, propagátora nejvyšších morálních hodnot a tvůrce jedinečné metodiky práce s mládeží – Jaroslava Foglara, skautskou přezdívkou Jestřába.
Knihy, obrázkové i psané příběhy a metodické pokyny se mnohým z nás staly jedním z životních inspirací. Nijak nezakrývám, že i já jsem hluboce ovlivněn jeho tvorbou.
Stodvacáté výročí narození dostane důstojné místo v Bobří stopě, v činnosti Sdružení přátel Jaroslava Foglara a na foglarovských internetových stránkách. Důležitou částí by mohlo být vyjádření díků Jestřábovi a našeho vztahu k němu a jeho tvorbě.
Níže naleznete otázky, které jsou osnovou našeho budoucího poděkování. Pokud Vás tedy Jaroslav Foglar a jeho tvorba silně ovlivnila, prosím, neváhejte a podělte se o ně s čtenáři Bobří stopy.
V roce 2027 budeme vybrané příspěvky uveřejňovat na stránkách Bobří stopy a ostatní na našem webu.
Nehledě k tomu, zda jste členy Sdružení přátel Jaroslava Foglara či nikoliv, Jestřábovi všichni něco dlužíme a postavme se tedy do řady gratulantů k jeho narozeninám.
Své odpovědi posílejte na email: winoga@seznam.cz.

V letošním roce si připomínáme 90 let od prvního knižního vydání knihy Boj o první místo, přičemž časopisecky vycházel příběh Petra Solnara ve Skautu-Junáku v devíti pokračováních už v roce 1933. Kniha u Jana Kobese vyšla na přelomu května a června 1936 při příležitosti oslav 25. výročí vzniku skautingu v českých zemích. V současnosti si můžete prolistovat už jedenáctým vydáním a následující se chystá na podzim letošního roku. V souvislosti s výročím lze však zmínit i jednu zajímavou informaci týkající se ukázky z této knihy.

První červnový den slaví nejen všechny děti svůj svátek, ale také jeden Jan Trojan – Roy své narozeniny. A letos hned sedmdesáté.
Znalec, sběratel, výrobce (nikoliv sériový, nikoliv na obchod, ale pro kamarády a pro jejich i svoji radost) hlavolamu ježek v kleci. Činy i slovy mluvenými i psanými popularizátor tohoto tajemného hlavolamu Jana Tleskače ze Stínadel. Mnohonásobný vítěz Memoriálu Jana Tleskače – mistrovství světa ve vyjímání ježka z klece. Autor knihy Po stopách Foglarova ježka v kleci. Foglarovský nadšenec – vlastním pojmenováním “Foglarovo dítě”. Po mnoho dřívejších let člen Sdružení přátel Jaroslava Foglara a jeho Pražské pobočky, ve které byl i členem vedení.
Milý Royi, do dalších let Ti přejeme zdraví, stálý zápal pro naši věc a spoustu dalších skvělých foglarovských dobrodružství.
Alpín, Best a Martin jménem vedení Pražské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara

"Ta klukovská léta a krajina dětství byly tak nádherné, že jsem na ně nemohl zapomenout. A druhý důvod, proč píši pro děti? Nejvděčnější, nejzvídavější čtenáři jsou ti, pro které je zahrada ostrovem a potok veletokem. Pamatuji se na to." - Svatopluk Hrnčíř
Před sto lety se narodil Svatopluk Hrnčíř (21. 5. 1926 - 4. 9. 2014), spisovatel, redaktor (Ohníček, Pionýr, Slovíčko ve Svobodném slově), člen Sdružení přátel Jaroslava Foglara a jeho Pražské pobočky… , neuvěřitelně skromný člověk se stále mladou duší kluka – písaře dávného klubu Mladého hlasatele.

Vítr si pohrává s listy trávy. Kapky deště prolnuté odpoledními slunečními paprsky rozráží ticho na Novém židovském hřbitově na Olšanech. Prodírám se mezi náhrobky, často zde čtu - in memoriam... Osvětim, Dachau. Až konečně - Lenka Reinerová (17. 5. 1916 - 27. 6. 2008). Není tu zvykem nosit květiny ani zapalovat svíčky. Tak alespoň kamínek a vzpomínka. Vzpomínka na ženu, která ve svém mládí svůj osud krátce propojila s Jaroslavem Foglarem a vzpomínky do svých autobiografických knih.

Když občas na pátek připadne třináctý den v měsíci, asi i ti nepověrčiví trošičku zbystří :-) ...
Číslo třináct zaujímá v tvorbě Jaroslava Foglara i v oddíle, který vedl - v skautské Pražské Dvojce - Hoších od Bobří řeky, nepřehlédnutelné místo. A najdeme ji - třináctku - v souvislosti s foglarovským světem, leckdy i nečekaně ... Připomeňme si fenomen foglarovské třináctky naším starším článkem Když napočítáme do třinácti ...

Přesně před třiceti lety (6. března 1996) se za přítomnosti autora konalo slavnostní uvedení prvního vydání nezvyklé foglarovky v rámci Sebraných spisů Jaroslava Foglara - výběru z oddílových kronik pražské Dvojky – Hochů od Bobří řeky.
První svazek Kroniky Hochů od Bobří řeky s podtitulem Skautský rok obsahuje výňatky z kronik od 30. do 70. let minulého století vybrané a uspořádané Milošem Zapletalem do kapitol Oddílové výpravy: Podzimní výpravy, Zimní výpravy, Velikonoční robinzonády, Jarní výpravy; Besedy v klubovně; Dobrodružství v městských ulicích.

První novoroční setkání foglarologů – 172. kolegium Akademie Jaroslava Foglara – bylo napěchováno pestrým programem natolik, že i zpravodajství z lednového setkání bylo pro čtenáře Bohouška rozděleno do tří samostatných článků.

Legendární klub Rychlé šípy v podobě kresleného seriálu poprvé čtenářům představili spisovatel Jaroslav Foglar a kreslíř Jan Fischer v týdeníku Mladý hlasatel 17. 12. 1938.
S neplánovaně posledním pokračováním se všichni nadšení zájemci mohli seznámit 17. 5. 1941, kdy protektorátní úřady další vydávání (nejen) Mladého hlasatele vydávaného nakladatelstvím Melantrich zakázaly.
Přešly čtyři temné válečné roky a nakonec přišlo květnové osvobození. S nově nabytou svobodou nastalo kromě jiného i opětovné svobodné sdružování ve spolcích, mimo jiné například v Junáku. Obnovená organizace Junák obnovila svůj časopis Junák a odpovědným redaktorem stanovila Jaroslava Foglara. Ten obsah časopisu, na rozdíl od předválečné podoby čistě spolkového rázu, stanovil tak, aby jím zaujal širší dětskou čtenářskou obec, než jen členy Junáka. V podstatě znatelně v rámci daných možností navázal na podobu Mladého hlasatele.
První poválečný ročník Junáka byl zahájen spolu s novým školním - ale i oddílovým - rokem v říjnu 1945.
Čtenáři, z nichž množství bylo pamětníky Mladého hlasatele a v novém časopisu Junák našli jak svého starého známého redaktora a spisovatele a autora Rychlých šípů Jaroslava Foglara, tak zmíněnou dílčí podobnost s Mladým hlasatelem, se pochopitelně začali v redakci ptát právě na Rychlé šípy.
A redakce, tedy Jaroslav Foglar, odpovídá: Ne, s kresleným seriálem o Rychlých šípech se v Junáku nejspíš nepočítá.

Ještě než se slečna Marie Fischerová (Fišerová) poprvé – a osudově – setkala s mladým pánem Jindřichem Foglarem v Pečkách na rovinatém Kolínsku, začala se rozhlížet po světě v Kácově v členitém Posázaví.
Budoucí maminka Jaroslava Foglara se jako čtvrté z jedenácti dětí narodila za asistence porodní báby Teresie Svobodové 26. 12. 1877 v kácovském domě č. 24 Marii Fischerové, rozené Lukášové z Chotouchova a Antonu Fischerovi (Antonínu Fišerovi) z Uhlířských Janovic. Do matriky byla zapsána jako Marie Karolina Fischer a 29. 12. byla pokřtěna v místním kostele Narození Panny Marie.
Anton Fischer byl hostinský a svoji živnost provozoval právě v domě číslo 24 na náměstí, než později s rodinou odešel z těžko přístupného odlehlého kraje, odkud se lidé stěhovali za prací i do ciziny, a kam byla železnice postavena v roce 1901, vydělávat na chleba jinam.

Na prosincovém Večeru světel v Praze, na Haštalském náměstí, jsem připomenul některá foglarovská výročí, která připadají na rok 2026:

Když občas na pátek připadne třináctý den v měsíci, asi i ti nepověrčiví trošičku zbystří :-) ...
Číslo třináct zaujímá v tvorbě Jaroslava Foglara i v oddíle, který vedl - v skautské Pražské Dvojce - Hoších od Bobří řeky, nepřehlédnutelné místo. A najdeme ji - třináctku - v souvislosti s foglarovským světem, leckdy i nečekaně ... Připomeňme si fenomen foglarovské třináctky naším starším článkem Když napočítáme do třinácti ...