Ucelené vydání komiksových příběhů Strážců, které právě vyšlo, by nemělo chybět v knihovničce žádného pamětníka, ale jistě zaujme i současné mladé čtenáře, kteří rádi i dnes přijmou klukovská i dívčí dobrodružství započatá před půl stoletím.
Jejich duchovním otcem je Vlastislav Toman, dlouholetý šéfredaktor časopisu ABC, dvorními kreslíři Libuše Kovaříková a František Kobík.
Komiksové příběhy Strážců vycházely na stránkách časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců v různých periodách.
Poprvé jsme se s nimi mohli seznámit v období let 1967–1970, a to v pojetí kreseb Libuše Kovaříkové.
Po krátké odmlce se na stránky ABC vrátili v ročníku 17 (1972/73), to už byl autorem kreseb František Kobík.
Jejich návrat se konal ještě jednou, v letech 1981–1984. Příběhy vzniklé v tomto období zastřešil název Kronika Strážců. Autor kreseb byl opět František Kobík.

Pro někoho možná překvapující informace jen zvýrazňuje, jak ten čas letí. Těmi, kdo by se tomu mohli podivit, jsou především čtenáři-pamětníci komiksu Strážci. Tihle klubaři vstoupili na stránky časopisu ABC v lednu 1967. Tehdy ještě jako parta kluků, kteří se rozhodli založit si raketovou posádku (RP). Tak se totiž nazývaly první pionýrské zájmové kluby ABC zaměřené nejen na vesmír a raketové lety, ale i techniku. Vedle nich však existovaly kluby, jež se více věnovaly přírodě – to byly hlídky přírody (HP), a také dívčí kluby (DK). Později se připojily i další odbornosti, jako kluby lesní moudrosti aj. Ale zpátky k jubilantům, tedy Strážcům. Své předchůdce měli v raketové posádce s názvem Kulišáci, jejíž příhody pro ábíčko psal Jaroslav Foglar a kreslil Jiří Krásl. Po létech nucené odmlky se tak Foglar pravidelně objevoval na stránkách ABC (1962/66) a poté postupně začaly vycházet i jeho knížky, ba i milovaný seriál Rychlé šípy. Právě to posléze Foglara vedlo k tomu, aby psaní Kulišáků pro ABC ukončil.

Legendární povídky Vlastislava Tomana s ještě kultovnějšími ilustracemi Františka Kobíka z časopisu ABC znovu ožívají v pokračování z roku 2016.
Nerozluštitelné záhady vesmíru a přírody, vize vědců a odvážné činy jednotlivců, takové jsou klasické i nové povídky.
Původní vědecko-fantastické povídky Vlastislava Tomana z let 1957–1966 vycházely v časopise ABC jako komiks s legendárními ilustracemi Františka Kobíka. O padesát let později autor dopsal čtyři nové texty, ve kterých se také setkáte se smělými vizemi vědců a odvážnými činy jednotlivců pátrajících po nerozluštitelných záhadách vesmíru a přírody. 
Se starými známými i těmi novými budete objevovat nové planety, osidlovat je, střetávat se s mimozemšťany, sestrojovat roboty, překonávat nebezpečí a pronikat stále hlouběji do vesmíru. 
V budoucnosti je totiž možné cokoliv...

Před půl stoletím - v roce 1966 - se na stránkách časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců objevily první komiksové příhody Strážců.
Určete svým hlasováním obálku, která se vám jeví jako nejpříhodnější k chystanému kompletnímu vydání všech příhod tohoto legendárního klubu ABC.
Na výběr máte ze 4 variant návrhů.
Hlasování probíhá na stránkách www.verneovky.cz a trvá do 31. 1. 2016.
Vítězný návrh obálky bude kolorován a zastřeší vydání, které je chystáno na květen 2016.

Severka - kniha o vzniku a prvním roce života skautského oddílu se odehrává po listopadové revoluci roku 1989, kdy se opět svobodně mohl obnovit Junák a v jednom zapadlém pohraničním městečku se místní učitel rozhodne založit skautský oddíl.
Sledujeme jeho vznik, získávání místních kluků, první schůzky a výpravy. Vše obalené do dobrodružného příběhu a prokládané časopisem, který vedoucí pro svůj oddíl vydává.
Tento příběh byl rozepsán Milošem Zapletalem – Zetem již v roce 1990, kdy začal vycházet na pokračování v časopisu Junák, i jako komiks. Ale netrvalo dlouho a autor knihu odložil. Jeho příznivci se jí dočkávají až nyní, po pětadvaceti letech.

Překvapením pro účastníky autogramiády Milana Tesleviče v literární kavárně knihkupectví Academia byl v podstatě náhodný objev publikace Cesta za modrým světlem literárního historika z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze s podtitulem Meditace nad texty Jaroslava Foglara mezi knižními novinkami.
Vydavatel knihy u anotace uvádí: Dílo Jaroslava Foglara je fenoménem české literatury pro děti a mládež. Čtenáře fascinuje, ale také irituje, přitahuje a často svádí k až nekritické adoraci, současně však vyvolává ostrou kritiku a polemiku nad jeho literárními hodnotami. Co nabízejí texty Foglarových románů a komiksů, čím si drží auru posvátnosti nejen u dětských čtenářů?
Jaký svět je v nich modelován, že dokázal přitáhnout prvorepublikové čtenáře stejně jako adresáta v letech šedesátých a konečně i v letech po roce 1989?
Autor této monografie nahlíží Foglarovo dílo v jeho celku, konfrontuje foglarovské ideály s možnými interpretačními polohami kritického čtenáře a citlivě rozkrývá křížení dvou perspektiv, perspektivy naivního dětského čtenáře s perspektivou literárního badatele.

S komiksovými příběhy Třináctka ze Staré čtvrti scénáristy Pavla Toufara (T. Pavel) a kreslíře Jiřího Petráčka se mohli čtenáři setkávat v letech 1981–84 na zadních stranách týdeníku Sedmička pionýrů, kde se objevilo celkem 156 pokračování.

»Petr Jareš se přestěhoval do Staré čtvrti a při pronásledování partou místních chuligánů našel shodou okolností nové kamarády a cestu do turistického oddílu. S jeho členy pak prožívá nespočet dobrodružství, jež pro ně připravil vedoucí Karel, nebo která si je našla sama. Chodby a sklepení opuštěného kláštera, uličky, zapadlé plácky a zákoutí Staré čtvrti, loděnice, opuštěná chata na ostrově uprostřed řeky, krajina letních táborů na břehu rybníka, srub v horách – to jsou jen některé z kulis a prostředí, v nichž se Třináctka pohybuje a setkává se zde s podivínskými lidmi, s nadšenými pořadateli zimních i letních sportovních akcí, s darebáky i poctivci, s dívčím turistickým oddílem i archeologickým kroužkem. Pátrají po mnohých věcech, jež je zavedou až do dávné historie II. světové války, pomáhají starým lidem a dělají radost dětem, musí se i vypořádat s hrozícím rozpadem oddílu.«

Nevíme, zda plánovaně, ale téměř při příležitosti svátku sv. Valentýna byla letos pokřtěna zajímavá pragensie - kniha Martiny Riebauerové s názvem Kde se líbat v Praze? Autorka přitom uvedla: „Našla jsem 18 míst, která pro mě mají duši. Jsou to místa více - častěji - méně známá, místa, která mají svůj příběh nebo ho teprve hledají nebo ten příběh mají, ale nechávají si ho pro sebe. Místa, kde se můžete líbat nebo jen držet za ruku s někým, koho máte rádi, nebo na něj jen myslet a jít tudy jen tak samotní". Martina Riebauerová, která je mimochodem bývalou zástupkyni šéfredaktora MF Dnes a současnou dramaturgyni ČT 24, našla zajímavé a dosud nezpracované téma a výsledkem je kniha z produkce vydavatelství Gasset.
Skoro až očekávaně třináctá kapitola pojednává o uličce Ve Stínadlech u kostela sv. Haštala. Jsou zde mimo jiné popsány peripetie spojené s pojmenováním uličky, je zde zaznamenaná atmosféra uličky a nechybí citace známých foglarovců (např. současného předsedy SPJF nebo autora publikace Stoletý hoch od Bobří řeky).

Příběh hraničářské rodiny Gilbertů, kvakerů z Pennsylvanie 18. století, autor vyprávěl v předešlé knize V zajetí Irokézů. Po mnoha dobrodružstvích se většině jejích členů podařilo vrátit do své domoviny. Nejmladšímu Benjaminovi se však v rodině náčelníka Seneků Siangrochtiho zalíbilo. Přijal jej za adoptivního syna a věnoval mu medaili, kterou kdysi obdržel od gen. Washingtona. Benovi přinesla sympatie indiánů, které zesílila jeho příjemná nekonfliktní povaha a mladistvé nadšení. Našel zalíbení ve volném stylu indiánského způsobu života a ten jej spolu s vyhraněným smyslem pro spravedlnost přiměl k dobrovolnému rozhodnutí zůstat mezi indiány.
V této části můžete sledovat jeho cestu za wyandotskou dívkou Gahanú do země Huronů a ještě dál po řece Mau-mee v dnešním Michiganu. Do Detroitu jej provází mohawský přítel Ossihendo, který sem míří konzultovat s guvernérem situaci moravských indiánů, kteří se usídlili na řece Clintonu pod vedením kněze Davida Zeisbergera. Vše se děje v době vznikající Severozápadní indiánské konfederace, která ovšem ještě prožívá své počáteční problémy, než se stane skutečným předobrazem Tekumsehova svazu, o dvacet let později.

Ideální četba na prázdniny – nové vydání dobrodružného příběhu z pera Miloše Zapletala v roce jeho 85. narozenin Stezka odvahy s množstvím nových ilustrací Jiřího Grbavčice vychází 30. června 2015 v nakladatelství Václav Vávra.


Ležel v mokré půdě. Vlhký, zablácený, bez obálky a úvodních i posledních stran, které bůhví na co použil někdo neznámý a zbytek pohodil či zapomněl kousek od pramene.
Chceme dnes najít Zaslíbené jezero, napsal kamarád Slída do naší klubovní kroniky o jedné z průzkumných výprav do Prokopského údolí druhou říjnovou sobotu roku 1976.
Teď tedy stojíme u pramene, doplňujeme před další cestou vodu. Pohozený neznámý časopis sbíráme a bereme s sebou, abychom jej ve městě vyhodili.
Po obědě v jeskyni vysoko nad potokem se nějak nechce s plným břichem hned vyrážet na další cestu; letmo nahlížíme dovnitř sebraného časopisu - a za chvíli víme, že do sběru rozhodně nepůjde. Třináctiletí kluci stránky nazvané Stezka táborníků se soutěží o indiánský stan teepee přece nevyhazují. A když se ještě ke všemu na jiných stranách začteme do dobrodružství s tolik vzrušujícím názvem Zkouška odvahy...

Sedmým svazkem edice kreslených příběhů nazvané „Klasické komiksy Marko Čermáka“ se stala kniha Družina Čápů, Psáno na březové kůře, T. O. Sedmdesátka, Tábor ve Žlutých skalách z nakladatelství Václav Vávra. 
Společenské změny roku 1968 v Československu vedly i k obnově organizací, které musely nějaký čas po únorových událostech 1948 ukončit svoji aktivitu. Obnovení činnosti se týkalo i Junáka, který zároveň znovu uvedl mezi čtenáře časopis Skaut Junák. A právě v něm Marko Čermák zahájil svoji již téměř půl století trvající dráhu oblíbeného autora kreslených seriálů.

Nakladatelství Ostrov vydalo v pořadí pátý sborník Kruhu přátel odkazu J. Foglara, tentokrát s dosud největším počtem stran (64). Je zaměřen především na 100 let existence předního skautského oddílu Dvojka, který i pod názvem Hoši od Bobří řeky proslul hlavně za mnohaletého vedení Jaroslavem Foglarem – Jestřábem. O těchto aktivitách svědčí více než 200(!) dokumentárních fotografií, seřazených podle okruhu činnosti (např. oblíbená místa výprav, Velikonoční robinsonády, veřejné akce, klubovny, tábory aj.). Opět je v obsahu také řada nových, případně méně známých nebo nově doplněných informací o životě a díle spisovatele a rovněž různé informace týkající se současného „foglarovského světa“.
Z obsahu: Poselství Staré Dvojky / Dobrodružství s Jestřábem / Bílá místa v kronikách / Dan odešel ke Zlaté generaci / Ještě Roy a jeho Bobři / Šípeke – velký sponzor / Neznámé číslo Mladého hlasatele! / Tajemný malíř Salač / Rébus Poděbrad vyřešen / Záhada prvního rukopisu / Objev obálky Zdeňka Buriana / Učil jsem se od Foglara / Poslední dopis S. Hrnčířovi / Komiks RŠ nalézají Šimka
Na poslední straně je veřejnosti neznámá veselá satirická parafráze kresleného seriálu „RŠ nalézají Šimka“, kterou přední český karikaturista Josef Kobra Kučera nakreslil herci a spisovateli Miloslavu Šimkovi, velkému ctiteli J. Foglara.

Literární badatel Jiří Trávníček vyzpovídal před pár roky za pomoci dotazníků třiatřicet autorů, kritiků, knihkupců, knihovníků a lidí i některých dalších profesí. Ty rozhovory dal dohromady pod titulem Knihy a jejich lidé (Host, Brno 2013) a jistě to nevím, ale třeba ho překvapilo, kolik z oslovených v dětství četlo taktéž díla Jaroslava Foglara a kolika ulpěl v duši navždycky poté, co v srdcích bušících navodil sice možná neurčitý, ale dozajista nikým-ničím nenahraditelný životní pocit.
A poté, co své čtenáře mimovolně naučil některým charakteristickým postojům k světu. Poté, co je infikoval svým viděním. Knihy a jejich lidé vyšly už předloni, avšak jejich foglarovského aspektu si ještě letos nemohla nepovšimnout také recenzentka Blanka Kostřivová ve Tvaru 3/2015 (5. února) – a nemohla jinak, než věnovat foglarovkám rovnou odstavec, celý jeden odstavec ze šesti ve své recenzi. I když (a abych nepřeháněl)...
Ano, Foglarovy „úrovně“ přece dosáhl ještě jeden autor, a to Verne, zatímco (rovněž hojně vzpomínaný) Karl May šlape indiánskou stezkou až v těsném závěsu. Pouze výraznější přítomnosti řady dalších borců typu Arthura Ransoma se Trávníčkovu vzorku nedostalo a nelze si navíc nevšimnout, nakolik to byl právě Foglar, koho vstřebávaly generace „napříč“.

V únoru příštího roku oslaví 75. narozeniny významná osobnost české výtvarné a hudební scény, kreslíř Rychlých šípů a dvorní ilustrátor knižního souborného díla Jaroslava Foglara i spoluzakladatel hudební skupiny Greenhorns – Marko Čermák.
Při příležitosti tohoto blížícího se Markova životního jubilea (nar. 14. 2. 1940) vyšlo v nakladatelství Václav Vávra druhé doplněné vydání (1. vydání v roce 2010) již delší dobu beznadějně rozebraných memoárů Poslední romantik tohoto všestranného umělce, který v průběhu více než čtyř desetiletí proslul v roli spolutvůrce Foglarova díla, na hudební scéně zase jako průkopník hry na pětistrunné banjo a v neposlední řadě i zanícený tramp a milovník romantiky „starých časů“.
Všechny podoby Markova životního trailu jsou zaznamenány podrobně a čtivou formou.
Nová kapitola v knize se jmenuje Zapomenutá kapitolka, aktualizována a doplněna je bibliografie.

Těsně by to stihl i Mikuláš, ale spíš se řada z čtenářů bude těšit na rozbalení knižního dárku pod vánočním stromečkem...
Právě dnes se do prvních knihkupectví dostaly čerstvé výtisky netrpělivě očekávaného (původní termín vydání byl naplánován na říjen) kresleného seriálu z dílny Milana Tesleviče Modrý život Jiřího Dražana aneb Přístav volá vydaného nakladatelstvím Olympia.
Podle knihy Jaroslava Foglara vydané poprvé nakladatelstvím Melantrich v roce 1934 pod názvem Přístav volá se Milan Teslevič chopil scénáře i textu.
Název kresleného seriálu ve své první části připomíná původní název (respektive jednu z variant původního názvu) daný svému dávnému rukopisu Jaroslavem Foglarem.
Na devadesáti a jedné straně nás kreslíř svým typickým a nezaměnitelným stylem provede celým příběhem o nerozlučném přátelství Jiřího Dražana a Ládi Vilemína, k tomu přidává kreslené album všech postav, tabulku Modrého života a podmínky těchto zásad.
Milan Teslevič svým nejnovějším dílem nijak nepřekvapí, ale ani nezklame. Jde o kreslířský výsledek, který ničím nevybočuje z autorova zavedeného pohledu a představ, a lze se domnívat, že čtenáři, kteří na Teslevičovo – dá se již říci klasické – tvůrčí schéma přistoupili dříve, ani nic jiného v dobrém slova smyslu nečekají.