Foglarovské odznaky 2/8 – odznaky z kovu a z kůže

V úvodní části svého vyprávění o foglarovských odznacích jsem využil nabídky seznámit ve stručnosti čtenáře s historií své sbírky, s její koncepcí a uspořádáním. Pojďme se nyní zaměřit na jednotlivé druhy odznaků blíže, zejména s přihlédnutím k největším vzácnostem a zvláštnostem.
Mým nejoblíbenějším druhem odznaků jsou bezesporu odznaky ražené z kovu, barvené a nejlépe zalité epoxidovou pryskyřicí. Právě ty se mi vybaví při vyřčení slova „odznak“, což je nepochybně ovlivněno vzpomínkami na mé první dětské sběratelské pokusy, o kterých jsem se zmínil v úvodu svého předchozího příspěvku. Mezi foglarovskými odznaky je těch kovových naštěstí celá řada a nepřekvapí, že nejčastějším jejich motivem jsou buď samy Rychlé šípy, případně další z postav či atributů z tohoto legendárního seriálu. Nicméně nejstarším a sběratelsky dnes velmi ceněným foglarovským odznakem raženým z bronzového tombaku je odznak čtenářských klubů Mladého hlasatele z roku 1937, který vlastním v obou ražebních variantách - u první je povrch na rubové straně prolisován (obr. 1) a u druhé je povrch rubové strany plný a hladký.

Velmi vzácně se podaří objevit barevně poněkud odlišnou variantu stejného odznaku. Je tomu tak např. v případě odznaku s hlavičkami Rychlých šípů (obr. 2), u příležitostného odznaku k Večeru světel, který se mi podařilo získat se žlutým plamínkem svíčky, když standardně je plamínek proveden v barvě červené (obr. 3). Též barevné provedení pamětního odznaku Sluneční zátoka 97 vykazuje rozpoznatelné rozdíly v barvách (obr. 4). Někdy jsou tyto drobné nuance dány zabarvením použitého kovu, což je patrné např. u šedé varianty upomínkového portrétního odznaku Jestřáb – Jaroslav Foglar z roku 1991 (obr. 5). Je to zřejmě i případ odznaku pro znalce života a díla Jaroslava Foglara Memoriál Zdeňka Pírka, který byl v produkci Ivana Vápenky vydán v roce 2003 ve dvou variantách – zlaté a stříbrné. Také zde neunikla mé pozornosti patrně náhodně vzniklá „třetí“ varianta s barvou kovu někde mezi oběma základními typy (obr. 6). Mohu snad ještě dodat, že právě zlaté varianty tohoto odznaku, která byla vyrobena ve třinácti číslovaných kusech pro finalisty stejnojmenné znalostní soutěže si nad jiné cením a pyšním se odznakem, který potvrzuje moje členství v Akademii Jaroslava Foglara s číslem 2 (obr. 7). Většina v minulosti vydaných kovových odznaků s foglarovskou tematikou je již bohužel těžko dostupných, protože šlo často o malé série v řádech nejvýše několika set kusů a jejich sběratelská hodnota má stále narůstající tendenci. V současné době vydává kovové odznaky např. 6. chlapecký oddíl junáků Širokko z Tábora ke své každoroční hře Hon na Širokka, pokaždé v jiné barevné mutaci (obr. 8). Velmi aktivní ve vydávání kovových odznaků jsou také zejména zásluhou svého vedoucího Kamila Podlahy kbelští skauti S.S.V. Název jejich oddílu Vpřed přímo odkazuje na Jaroslava Foglara a každý odznak, který nese znak tohoto oddílu je tak možno považovat (i když někdy možná poněkud nepřímo) za foglarovský. Z produkce kbelských skautů pochází i zajímavá série opaskových přezek. Také jejich kompletní sadu mám zařazenu ve své sbírce (obr. 9). Závěrem pojednání o kovových foglarovských odznacích bych zmínil ještě dvě varianty - stříbro a bronz – ručně odlévaných odznaků Severomoravské pobočky SPJF s motivem ježka v kleci. Jejich výrobcem je známý foglarovec Ivan Jung – Mexičan a zajímavostí je to, že stříbrná varianta odznaku pronikla až do sbírek Národního muzea, kde je uložen pod inv. č. H4 - T - 00587 (obr. 10).
Velmi neobvyklým a vzácným druhem foglarovských odznaků jsou odznaky kožené. Také zde jsou motivem ražby Rychlé šípy, žlutý kvítek, Širokko, Bublina, bobr či gingo (obr. 11). O jednom z kožených přívěšků bych se přece jen rád zmínil blíže, neboť je mi obzvláště milý: je to ten s medvědem a věnoval jej v roce 2009 tehdy osmdesátiletý Jiří Vodenka - Jíra na tábořišti Foglarovy Dvojky u Sinovíru na Podkarpatské Ukrajině všem účastníkům tehdejší expedice Po stopách Hochů od Bobří řeky (obr. 12). A já díky tomuto malému koženému kolečku nikdy nezapomenu na krásné chvíle prožité u táborového ohně na sinovírském tábořišti s průzračně čistou oblohou a miliónem hvězd nad hlavou ale především na našeho dobrého kamaráda Jíru…

(Zpracováno pro zpravodaj Klubu skautských sběratelů Junáka – ZIPSS 3/2020; aktualizováno pro Bohouška v září 2023).