Jestřáb v kolečkové židli. Satirická hra „Hostina pro Jestřába“ v pražském divadle Orfeus.

Původně kdysi undergroundové divadlo Orfeus uvedlo před několika dny hru Miloslava Vojtíška (alias Sigismund de Chals – mohlo by se volně přeložit Šátkový Zikmund). Byl jsem na první repríze – a byl jsem trochu nesvůj. Autor, o němž je v programu napsáno, že je znalcem „Foglarova života a jeho díla,“ dal dohromady drsnou a podle mne dost sžíravou satiru o Jaroslavovi Foglarovi – nepochopil jsem, co ho k tomu vedlo.
Jestřáb je zobrazen jako člověk nechápající běžné procesy, jako někdo, kdo žije jenom a jenom ve svých vzpomínkách na mládí a jehož cílem je nechat vydat oddílové kroniky.
Autorův Jestřáb je podivnou figurou....mamánkem...věčným chlapcem s chlapeckou naivitou. A autor svou hrou údajně kritizuje „konformitu skautingu....zabředlého do kariérizmu a konzumu....."
Měl jsem z celé hry dojem, jako by se autor Miroslav Vojtíšek pod představou jakéhosi „kultu osobnosti Jaroslava Foglara“ snažil svrhnout Jestřába z neexistujícího piedestalu. Také mi není jasné, proč režie posadila Jestřába do kolečkové židle, ze které ale během hry několikrát vstává.

V graficky pěkném, vtipně vytvořeném a kvalitně vytištěném programu najdeme originální fotografie z kronik a na závěr podivný kvíz „Jak velký bobr doopravdy jsi.“ Smysl těch pěti kvízových otázek mi ale uniknul. Autor kvízového textu chtěl dát na papír asi něco vtipného, ale za příliš legrační otázky, u nichž má čtenář na vybranou 5 různých odpovědí, nepovažuji. Na několika místech podle mne zabíhá příliš daleko a hraničí s vulgaritou. To se moc nepovedlo.
Jestřába hraje Štěpán Lacina, Hostitele Jan Lukeš a pana Pilgrama Jakub Šlajs. Dále se ve hře vyskytuje na jevišti křičící Chlapec v trenýrkách (Skukúm).

Podle mne v této hře hrál nejlépe pan Lukeš – Hostitele / Vydavatele. Pan Lacina, hrající Jestřába, podle mého „přehrával“, ale možná, že je to dnes v divadlech zvykem. Jeho Jestřáb byl dost atypický, takže pan Lacina nebyl příliš dobrým představitelem skoro nikdy nekřičícího Jestřába, který málokdy dal najevo, že je nějak nervózní a jehož projev nikdy nebyl nějak silový, dominantní nebo direktivní.
Po představení jsem poseděl s herci a trochu jsme si o Jestřábovi povídali. Nejsem si jistý, kolik který z těch herců toho o Jestřábovi věděl. Vždycky jsem si myslel, že herec před nastudováním role prostuduje nějaký materiál, aby byl schopen zobrazovanou osobu a okolní atmosféru nějak divákům svou hrou zprostředkovat.
Ale můj pohled na toto představení může být zkreslený, protože mi bylo umožněno kdysi nahlédnout za kulisy a konstatovat, jak to skutečně v oddíle a kolem Jestřába bylo.
Program textem hovoří k „Milým hochům, milým děvčatům,“ i když si myslím, že děj dnešní mládež asi dost dobře nepochopí. Je to podle mého názoru hra pro dospělé, kteří o Foglarovi – Foglarismu toho mnoho nevědí. Vstupné činí 170 Kč, což pokládám za velice slušnou cenu za vstupenku.