Jestřáb: Já chtěl být cukrářem! Přepis magnetofonového záznamu rozhovoru s Jaroslavem Foglarem z roku 1988 při jedné z jeho cest do Švýcarska

Jak všichni dobře víme, v pozdních letech svého života Jestřáb začal jezdit do zahraničí – jmenovitě do Švýcarska. Nebudu se rozpisovat o problémech, které Jestřáb asi měl, než se mu podařilo získat „Výjezdní doložku“. Bylo to jistě pro něj velice obtížné, když byl v t.zv. „klatbě“, ale doložku několikrát dostal. V jeho osobních poznámkách uložených v Památníku národního písemnictví se dočteme jak měl vždy až do posledního dne před odjezdem strach, že tentokrát výjezd neklapne. Jezdil s Čedokem a pokaždé se setkal ve Švýcarech s rodinou Gelnarů / Jandů. Snad by se něco konkrétního dalo zjistit z jeho papírů a deníků, ležících v 279 kartonových škatulích v PNP. U Jandů se ale zastavil pokaždé. Nevím jak se seznámili, vím však, že paní Hanička, jak ji Jestřáb později nazýval, (tenkrát byla ještě vdaná Jandová, dnes je zase Gelnarová), byla jeho velikou fanynkou a příznivcem. Když zjistila, že Jestřába osobně znám, hned jsem stoupl v jejím žebříčku důležitých osob. Dokonce mne prosila, když jsem se s Jestřábem domlouval na tom, že se potkáme, abych o Jestřábovi „nikomu – ale skutečně nikomu – neříkal“, protože chtěla mít svůj idol Jaroslava Foglara jenom a jenom pro sebe – její komentář byl: „Ještě by nám ho přebrali“.
Jandovi vycházeli Jestřábovi ve všem vstříc. Jestřábovým snem bylo se znovu podívat do míst, kde jako chlapec prožil jistý čas, pásl krávy, trhal švestky a prostě vykonával manuální práce na vesnickém dvoru rodiny Randinů, kam ho poslal tenkrát Československý červený kříž. Pokud vím, návštěva vesnice Valleyres se nikdy neuskutečnila, ale Jestřábovým cílem bylo nadále se sejít s dcerou Randinových. Jandovi totiž nějak zjistili její adresu.
A tak Jestřáb sháněl někoho, kdo by mu do francouzštiny přeložil těch pár řádek, pomocí jichž se s paní Randinovou chtěl znovu setkat. Nakonec to byl mladý Richard, který to celé přeložil.
Ani jeden z rodičů už tou dobou nežil, ale Jandovým se skutečně podařilo vypátrat, kde dcera Randinových žije. Setkání se uskutečnilo, což Jandovi tenkrát Jestřábovi umožnili. Jestřáb byl nadšen, ačkoliv se s dcerou Randinových nemohl vůbec domluvit – ona mluvila jen francouzsky a on jenom česky.
Po této akci byli pro něj Jandovi absolutní autority. Jestřáb psal do Švýcarska a já si myslím že i dopisy ze země helvetské končily na adrese Jaroslava Foglara v Čechách.
Paní Hana Jandová – Gelnarová měla bratra Karla, vystudovaného lesníka, který tisknul ve Švýcarsku pro české emigranty časopis, pořádal pro českou menšinu amatérské divadlo, prostě byl po všech stránkách činný – však také pocházel z divadelnické rodiny Gelnarů. Karel byl také velice činný v exilovém skautském hnutí, vedl několik letních skautských táborů – mezi skauty se nazýval Rorýsem. Také on byl velikým fandou Jaroslava Foglara a tak jednou při jedné z návštěv u Jandů Jestřába přemluvil k interview. Bylo to v městečku Liestal a otázky a odpovědi se týkaly desítky různých osobních věcí.
Karel Gelnar věděl, že mne s Jestřábem poutá dlouhá doba, že jsem byl v Jestřábově Dvojce, a tak když zemřel, odkázal mi tu kazetu s hlasem Jestřába.
Přečtěte si, co Jestřáb tenkrát namluvil do mangetofonu, a snažte si vybavit k následujícím řádkům hlasový projev nám známého vypravěče...

Rozhovor a ukázky dobové korespondence jsou uloženy v souboru PDF na Bohouškovi ZDE


Zaznamenáno Karlem Gelnarem - Rorýsem v Liestalu 16. srpna 1988

Přepis a úpravy Michal Beránek, po dvaceti devíti letech v Plainfaingu, 15. - 17. listopadu 2017