Terezín 1942: Utrpení, ponížení a bolest. A – Záhada hlavolamu!

Jsou v historii lidstva události, nad kterými se zdráháme vůbec uvěřit, že je jejich hybatelem lidská bytost.
Nikdy nepochopitelná krutost oficiální politiky hitlerovského Německa, která se neštítila vzít do svých rukou v duchu nacistických nelidských tzv. norimberských zákonů osudy mnoha lidí jen na základě jejich rasy, je dosud neodpustitelná a nezapomenutelná. A také nezapomenutá - to díky vzpomínkám a pamětem nejen těch, kteří přežili…
Jedním z těch, kteří nám předali své zážitky, je Martin Glass. Před sedmdesáti lety malý chlapec z pražské židovské rodiny. Četl Foglara. V dubnu 1942 jej jako tzv. „rasově méněcenného“čekal transport do Terezína, do ghetta právě především pro židovské obyvatelstvo z Protektorátu Čechy a Morava zřízeného velmi rychle v listopadu 1941, krátce po nástupu Reinharda Heydricha koncem září téhož roku do funkce zastupujícího říšského protektora.

Všichni známe omílanou otázku Jakou knihu by sis vzal na opuštěný ostrov?
Malý Martin byl postaven před obdobnou otázku, jen za neskonale smutnějších a ponižujících okolností. Neptali se jej totiž v rámci nějaké hry či ankety. Otázka vytanula v důsledku konkrétního naplňovaní nacistické vize tzv. „konečného řešení židovské otázky“.
Ta Martinova otázka by se dala postavit takto: Jakou knihu si vezmu do Terezína?
A jeho odpověď známe: Záhadu hlavolamu!
Vzpomíná na to:
"Bratr mi daroval k devátým narozeninám knihu Jaroslava Foglara "Chata v Jezerní kotlině" a pokud vycházel, kupoval jsem si Mladého hlasatele. V něm vycházel na pokračování román "Záhada hlavolamu", který mi tatínek svázal a já si tuhle knížku jako jedinou vzal s sebou do Terezína. Tam jsem ji ale dal jako vklad do svépomocné knihovny a když organizátor knihovny odjel transportem, zůstala mi nějaká bezvýznamná knížka. Na dobírku jsem si tehdy také koupil dřevěného "ježka v kleci". K Záhadě hlavolamu jsem se zase vrátil až dlouho po válce."

Je milé dozvědět se o výsadě, jaké se dostalo dnes již legendární Záhadě hlavolamu Jaroslava Foglara díky úvaze a rozhodnutí malého kluka v nelehké vypjaté situaci.

Cosi - drobné útržkovité informace o tom všem jsme poskládávali již před lety, jak říká redakční kolega Petr Molka – Best:
„Už v 80. letech se v rámci některých dětských neformálních skupin působících v uličkách staré části Prahy četla básnička židovského chlapce napsaná jím během pobytu v terezínském ghettu a opěvující právě starou Prahu, a proslýchalo se o existenci určitých uskupení, časopisech, osobních denících a tajných spolcích v terezínském koncentračním táboře v období 2. světové války. Také se vyprávělo, že to nějak souvisí s ježkem v kleci a Záhadou hlavolamu, které si do transportu s sebou vzal jeden z chlapců.“

Ale až díky nedávnému završení velkého úsilí žáků a učitelů pražského gymnázia Přírodní škola mohly být zveřejněny rozsáhlé ucelené materiály včetně řady vzpomínek účastníků dávných neblahých terezínských událostí, dobových dokumentů a fotografií, skenů časopisů vydávaných samotnými terezínskými dětmi, jejich deníků…

Vše je soustředěno na stránkách www.vedem-terezin.cz.
Zdroj citace ze vzpomínek Martina Glasse je zde: www.vedem-terezin.cz/DOMOV/vzpominky-glass.html
Stránky Přírodní školy z Prahy 9 Letňan jsou zde: www.prirodniskola.cz

Aby nedošlo k omylu, je vhodné upřesnit, že básnička zmíněná ve vzpomínce Petra Molky pochází od Petra Ginze.
Židovského chlapce ze staré Prahy, který po transportu do Terezína v říjnu 1942 začal vydávat časopis Vedem (odtud i název www.vedem-terezin.cz), kreslil, psal, vedl si deník… Na rozdíl od Martina Glasse se osvobození nedožil; v září 1944 byl transportován do Osvětimi, kde zemřel.
Jeho kresbu z Terezína z roku 1942 „Měsíční krajina“ zachycující pohled z Měsíce na Zemi 16. ledna 2003 vynesl americký raketoplán Columbia do vesmíru v rámci letu prvního izraelského astronauta na připomínku všech obětí holokaustu a jako snahu o vyplnění Petrova dávného snu (vždyť jeho nejoblíbenějším autorem byl Jules Verne).
Kresba a fotoportrét Petra Ginze jsou uvedeny na české poštovní známce v hodnotě 31 Kč vydané v lednu 2005.

Výsledky své soustředěné práce představili poprvé veřejně studenti a učitelé Přírodní školy v sále Městské knihovny v Praze večer 15. února 2011 v pozoruhodném komponovaném pořadu, ve kterém zaznělo mnoho dětských terezínských veršů, vzpomínek, úryvků z časopisů, předvedena byla i divadelní hra napsaná a nastudovaná dětmi v ghettu – viz fotografie – a zazpívána hymna terezínských dětí.

Nezbývá než věřit, že utrpení, ponížení a bolest, jaké prožívaly nejenom židovské děti a nejen v terezínském ghettu, zůstanou jednou provždy už jen vzpomínkami. Vzpomínkami potřebně připomínanými.
A že žádný další Martin Glass už nikdy nebude nucen vybírat svou jednu knihu „na cestu“ pod tlakem zvůle zločinců.

Spolupráce na textu: V3H












Fotografie: Milan Lebeda, únor 2011, leden 2012

Kliknutím na obrázky se jejich náhled zvětší.