Václav Havel: Děkuji za pozvání, ale...

Aktualizace 19. 12. 2011 Včera jsme rozsvěceli svíčky na Večeru světel jako symbol naděje, že bude na světě lépe. Právě po tomto večeru, po této noci, nás opustil pan prezident Václav Havel.

Pražská pobočka Sdružení přátel Jaroslava Foglara pořádala 2. října 2006 výpravu do vodárenské věže na Petržílkovském ostrově v Praze, kde mívaly skautské oddíly pod správcovstvím Jaroslava Foglara své klubovny. Kromě členů pobočky a jejich přátel přišli i někteří dávní Hoši od Bobří řeky, kteří sem chodili s Jestřábem na skautské oddílové schůzky.
Skautovával zde v jiném skautském oddílu i mladý Václav Havel - Chrobák, kterého jsem na prohlídku klubovny také pozval. Měl lehko zapamatovatelný email vaclav.havel@seznam.cz a pár dní před akcí mi z tohoto emailu přišla omluva se slovy: Menharte, děkuji za pozvání, ale můj program je plánován dva měsíce dopředu a tato návštěva míst mého mládí se mi už do programu nevejde. Příště se mi, prosím, ozvěte dříve. Zdravím účastníky...
Bylo zvláštní dostat email od Václava Havla. Bylo to takové pohlazení na duši, že mu stálo za to odpovědět na pozvání do věže, na kterou se díval většinu svého života z okna svého bytu na nábřeží, ale také do věže, ze které ho šmírovala STB. Pro nás to ale byla věž, kde se někdy musel Václav Havel setkat s Jaroslavem Foglarem. Právě na Jestřába jsem se chtěl pana prezidenta poptat, protože oba chtěli povznést upadlé mravní vědomí okolního světa. Každý svým způsobem a každý se tím nezapomenutelně zapsal do dějin našeho národa.
Shodou okolností právě večer po návštěvě vodárenské věže konečně přiznal synovec Jaroslava Foglara v tiskové zprávě, která je také dostupná na Bohouškovi, že neexistují žádné indicie, které by usvědčovaly Jestřába ze spolupráce s STB, jak Petr Foglar původně tvrdil při spolupráci s Jaroslavem Hanzelem od 26. února 2001.
Jeho bratr Vladimír Hanzel byl blízkým spolupracovníkem Václava Havla, který jako prezident republiky nikdy neudělil Jestřábovi žádné státní vyznamenání, i když zásluhy Jaroslava Foglara o nápravu společnosti jsou nezpochybnitelné.

Přitom nutno připomenout, že někdy počátkem devadesátých let při květnové oslavě vzniku čtenářských klubů Jaroslava Foglara, jsme pořádali v Praze První pražské pořádné potkáni klubů a oddílů různých dětských organizací a to nás pan prezident podpořil. Psal jsem mu, že pořádáme i závody pramiček na Vltavě a že účastníci z celé republiky se půjdou podívat i k jeho domu na nábřeží. Žádal jsem pana prezidenta, aby vyvěsil symbol Žlutého kvítku do oken svého bytu v posledním patře. Bylo mi smutno, když jsme tam nic neviděli a hned po akci jsem panu prezidentovi poslal dopis s lítostí, že děti z různých konců republiky jeho pozdrav jejich srazu neviděly. Zanedlouho přišel od Václava Havla dopis, že Žlutý kvítek umístil do okna hned vedle vchodu do domu, abychom ho lépe viděli, a ať tlumočím jeho pozdravy účastníkům alespoň po srazu. Vedle podpisu bylo připojené to jeho srdíčko a já lituji, že jsem si dopis neschoval a odevzdal ho do materiálů sdružení DUHA, které akci zaštiťovalo.

Dnešní den, když národ i svět truchlí nad jeho odchodem, nedokáži napsat nic více než tyto dvě kusé vzpomínky.

Dnes, v neděli 18. dubna 2011, ve 20 hodin u kyvadla na pražské Letné, se s Václavem Havlem rozloučí pražští skauti. Václav Havel a Jaroslav Foglar teď se spolu budou na nás shůry dívat, co uděláme s jejich odkazem. Já si myslím, že toho oba měli velice moc společného.


Na fotografii: Václav Havel a Jaroslav Foglar - Přijetí delegací dětských organizací u prezidenta Václava Havla na Pražském hradě v první polovině 90. let.

Foto: archiv České tábornické unie a www.bohousek.cz