Před dvaceti lety začala vycházet Družina

[ Autor: Tomáš Hromádka - Krizmen | zařazeno: 12. 12. 2010 | přečteno 12459 ]

Mám-li krátce zavzpomínat na dobu, kdy vycházel časopis Družina, jehož jsem byl tvůrcem a současně i vydavatelem, vytanou mi na mysli setkání. Setkání se zajímavými lidmi, které - a dnes to mohu směle říci - formovaly mojí osobnost. Vždyť to byla doba revolučního kvasu a mého dospívání. Bylo krátce po Sametové revoluci, byl obnoven skauting, knihy Jaroslava Foglara i dalších dříve zakázaných autorů začaly zaplňovat prázdné police knihkupectví i knihoven, společnost ovládlo nadšení ze ve všech směrech nepoznaného...
Tak jako tak, prostě časopis začal vycházet. Čistě skautský oddílový časopis s názvem Junácká družina. Přiznávám, inspiračním zdrojem pro název časopisu byla pro mě dosud nepoznaná příručka se stejným názvem od Jaroslava Nováka, jejíž obálku jsem viděl v kterémsi časopisu. Nejprve to byly čtyři výtisky v podstatě registrovaně rozmnožené oddílovým vedoucím v práci. Nebyla doba kopírek, domácích tiskáren nebo reprografických center. Tehdy (ikdyž doba asi rok po revoluci se zdála být už svobodnou) to jinak ještě nešlo. Formát velkého školního sešitu, ručně napsaný originál na žlutých papírech náčrtníku a ještě zeleně vybarvené logo. Pokud si vzpomínám, číslo vyvolalo ohlas jak v klukovském, tak i partnerském dívčím oddílu. Tak tedy to začalo. Redakční radu tvořili kluci z mojí družiny. Pak je to samozřejmě přestalo bavit. Mě zase redakční práce chytla, tak jsem si vysnil i psací stroj. A od Ježíška ho při prvním výročí časopisu dostal.
Moje radost byla tehdy opravdu nelíčená. To již Junácká družina vycházela v menším formátu, který si pak ponechala po celou dobu existence. Zato název časopisu se ve třetím ročníku změnil a zůstal bez junáckého přídomku. Byla to reakce na fakt, že skautský oddíl, ve kterém časopis vznikl, přestal existovat. Mě redakční práce prostě bavila, tak jsem časopis začal dělat doma, na koleně (a později svém počítači). A zájemců postupně přibývalo, zejména díky mých klubařským a foglarovským aktivitám v pražských uličkách i v rámci celostátního Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Obsahově se časopis věnoval převážně foglarovskému dění a přinášel z dnešního pohledu pozoruhodnou změť informací. V době své největší slávy Družina vycházela v nákladu kolem 200 výtisků a měla i svůj rekordně dlouhý podtitul - "klubofoglarovskovontskojunácký časopis". Pravdou je, že ve spektru tehdejších amatérských časopisů patřila k těm menším. Pamětníci si jistě vzpomenou: Duhová planetka, Sedmihlásek, Toulavý kamarád, Stín a Světlo, Shawnee, Ša-ba-du a další a další. Dnes už žádný z nich nevychází. Ani Družina ne. Skončila v roce 1996, pak ještě vyšlo několik zvláštních čísel až do roku 2000, kdy vyšlo jubilejní číslo k desátému výročí s příspěvky čtenářů a mých dlouholetých kamarádů k foglarovským tématům. Tím se historie Družiny asi nadobro uzavřela. Sám jsem řekl, veškerou svoji sílu, informace budu předávat spolu s Alpínem i Bestem do Bohouška. To bylo tehdy, kdy nad tennisovými dvorci zvolna hasnul den a na Senovážném náměstí odbíjely hodiny celou...

[ přidat komentář | Vytisknout článek ]