Přístav volá už sedmdesát let … sedmdesát let s Modrým životem

Zdánlivě nenápadné výročí si připomínáme tento měsíc - v listopadu 1934 vyšel Jaroslavu Foglarovi první jeho román knižně.
Byl to Přístav volá, příběh o přátelství, v jehož ději je zasazen poprvé Modrý život – několik zkoušek, které jeden z hlavních hrdinů dobrovolně denně podstupuje, aby se stal lepším.
Jaroslav Foglar se tímto příběhem účastnil opět soutěže nakladatelství Melantrich o nejlepší knihu pro mládež (před tím soutěž obeslal rukopisem Hochů od Bobří řeky).
Porota cenu rozdělila mezi tři autory, mezi nimiž byl i J. Foglar (další byli J. V. Pleva a J. Hejduk) a do dvou měsíců, v listopadu 1934, vyšel knižně Přístav volá.
V románu nejsou úplně vypsány všechny podmínky Modrého života, s nimi konkrétně se lze setkat až později, avšak pojem Modrého života – nenápadných zkoušek nás samých, vstoupil do života právě před sedmdesáti lety.
Modrý život citovaný v Přístavu volá se pod tímto názvem poprvé objevil – s upravenými podmínkami – až v roce 1967 v prvním vydání zbeletrizované příručky Kronika Ztracené stopy.
V starých Zápisnících 13 bobříků najdeme sice velmi podobnou stránku s podobnými podmínkami, jaké požaduje Modrý život, ale zkoušky se až do vydání v roce 1947 (včetně) jmenují „Můj nový lepší život“.
Ostatně – oba dva názvy plně vystihují smysl dobrovolných pravidel, která si stanovil Láďa Vilemín a která Jiřímu Dražanovi v Přístavu volá vysvětluje takto:
„Snažím se žít jako aristokrat. Praví a správní aristokraté byli lidé vzácných a krásných vlastností. A já chci být takovým aristokratem, ne ovšem z nějakého zděděného šlechtického titulu, který by na mě přešel bez mé zásluhy, ale který bych si zasloužil vším, co dělám. A tak jsem si vytvořil nový, vzorný Modrý život a snažím se jím žít, abych se stal pravým šlechticem. Ne titulem, ale svými činy, celým svým životem.“