Když občas na pátek připadne třináctý den v měsíci, asi i ti nepověrčiví trošičku zbystří :-) ...
Číslo třináct zaujímá v tvorbě Jaroslava Foglara i v oddíle, který vedl - v skautské Pražské Dvojce - Hoších od Bobří řeky, nepřehlédnutelné místo. A najdeme ji - třináctku - v souvislosti s foglarovským světem, leckdy i nečekaně ... Připomeňme si fenomen foglarovské třináctky naším starším článkem Když napočítáme do třinácti ...

Nakladatelství Olympia bylo v letech 1969 - 2017 dvorním vydavatelem knih Jaroslava Foglara. Za uvedenou dobu zde vyšlo celkem 107 titulů, jichž byl Jaroslav Foglar autorem nebo se na nich podílel. V roce 1969 vyšla v Olympii kniha Vladimíra Rogla Správnou stopou, do které Jestřáb napsal úvodní povídku, v témže roce spatřily světlo světa také knihy Pod junáckou vlajkou, Dobrodružství v Zemi nikoho a Devadesátka pokračuje. O rok později vyšla kniha Stínadla se bouří. Pak vlivem normalizace nastala sedmnáctiletá pauza.

Oznamujeme, že První pražské rejdařství a.s. se s radostí připojuje k oslavám 85. výročí založení Bratrstva Kočičí pracky instalací dvou Štětináčových cvičených krys Eulálie a Amálie v nadživotní velikosti na palubě své vlajkové lodi Fratrum Cat fibulas! S pozdravem „PRACCE ZDAR!“
generální nadřiditel PrPrR a.s. – Adm. Fábera jun.

V dnešním uspěchaném světě, kde se často zdá, že každý hledí jen na své vlastní zájmy, je důležité se zastavit a zamyslet se nad významem charity. Mezinárodní den charity, který připadá na 5. září, nám k tomu dává skvělou příležitost.
Charitativní činnost má v našich zemích hluboké kořeny. Od středověku až po současnost lidé vždy nacházeli způsoby, jak pomáhat méně šťastným. Tato tradice solidarity a vzájemné pomoci je něčím, na co můžeme být právem hrdí. Jednou z nejvýznamnějších postav v dějinách české charity je svatá Anežka Česká. Ve 13. století založila v Praze špitál a klášter Na Františku, kde se starala o chudé a nemocné. Její odkaz žije dodnes a inspiroval mnoho dalších lidí k pomoci druhým.

Ta klukovská léta a krajina dětství byly tak nádherné, že jsem na ně nemohl zapomenout. A druhý důvod, proč píši pro děti? Nejvděčnější, nejzvídavější čtenáři jsou ti, pro které je zahrada ostrovem a potok veletokem. Pamatuji se na to.
Svatopluk Hrnčíř




Plných deset let již dnes uplynulo od dne, kdy 4. 9. 2014 zemřel Svatopluk Hrnčíř, spisovatel, redaktor (Ohníček, Pionýr, Slovíčko ve Svobodném slově), člen Sdružení přátel Jaroslava Foglara a jeho Pražské pobočky…, neuvěřitelně skromný člověk se stále mladou duší kluka – písaře dávného klubu Mladého hlasatele.

V září roku 2012 došlo k slavnostnímu odhalení pamětního táborového kamene u cesty nad potokem Mastník poblíž osady Peklo u Heřmaniček nedaleko Votic.
Kámen zde připomíná Tábor na Bobří řece konaný v roce 1929 a Tábor smůly z roku 1930, které v těchto místech uspořádal skautský oddíl Pražská Dvojka pod vedením Jaroslava Foglara – Jestřába.
Tábor smůly s mladistvým humorem popsal Jestřáb v povídkách sestavených do stejnojmenné knihy. Právě zde se objevilo prožluklých 13 vteřin, černá skříňka, patálie s dědečkovým kufrem či mravenci a další navěky popsané veselé události.
V počínajícím podzimu v sobotu 21. 9. 2024 se u pamětního kamene od 11 hodin uskuteční neformální setkání Jestřábových příznivců u příležitosti dvanáctého výročí vzniku obelisku.

Potřetí ve vlnách Berounky u Řevnic. Zároveň však naposledy v tomto malebném údolí pod hřebenem Brd. Akce se sportovním leskem plaveckého programu, ale i úspěchem poznávací vycházky. Tak lze charakterizovat osmý ročník Rokosova memoriálu, již tradičního happeningu Akademie Jaroslava Foglara k zahájení nového (old)skautského roku 2024/2025.
Ale pěkně po pořádku…

S tímto sloganem jsme v roce 2020 měli v úmyslu při příležitosti 20. výročí vzniku foglarovského magazínu Bohoušek ocenit všechny nikoliv náhodné a jednorázové spolupracovníky, kteří v současnosti či v minulosti přispěli či stále přispívají na Bohouška a veřejně jim poděkovat. Za tímto účelem vznikla speciálně potištěná plechovka, jako symbol obsahu Bohouška. Těm, kteří už odešli do věčných lovišť, byla symbolicky určena plechovka uzavřená, ti už totiž plnit nemohou. Konkrétně - v uzavřené plechovce je obsah napsaný těmito autory: Jaroslav Foglar - Jestřáb, Zdeněk Mertlík - Ensy, Václav Nosek - Windy.
Ostatní měli obdržet plechovku otevřenou a s víčkem, protože plnit obsah stále mohou. Nastalo však období spojené s pandemií covid-19, kdy nebylo možné se jakkoliv scházet, a tak plechovky jsou našim věrným spolupracovníkům předávány průběžně až do současné doby. Některé z 21 plechovek stále čekají na své předání, které budeme dokumentovat a do článku následně doplníme. Náš kamarád, věrný čtenář a přispěvatel, Vlastislav Toman se bohužel předání nedočkal.

Je to již patnáct let, kdy 28. 8. 2009 náhle zemřel Otto Janka – Ropim (nar. 4. 2. 1930 v Praze), spisovatel a publicista, skaut a činovník, člen 2. oddílu vodních skautů v Praze, autor dobrodružných příběhů pro děti, historických prací a sborníků, beletrizujících životopisných příběhů, ale i rozhlasových her a televizních scénářů a mnoha dalších prací.
Odešel tehdy uprostřed rozdělané práce a mnoha dalších plánů.
Měsíc po Ropimově úmrtí vyšla jeho nová kniha Čas skautů.
Autor v tomto sborníku vzdal hold dvaceti význačným postavám prvního století skautského hnutí - od Roberta Baden-Powella a Ernesta Thompsona Setona i Antonína Benjamina Svojsíka či Josefa Rösslera-Ořovského až po dnešek, a začátkům vodáctví u nás. Jedna kapitola je věnována též Jaroslavu Foglarovi – Jestřábovi.
Rok po odchodu Otto Janky přišla jeho publikace Stopy vedou k Bobří řece.
Je věnována jednak Jaroslavu Foglarovi - Jestřábovi, jednak Jestřábovu odchovanci z pražské Dvojky Radko Kadlecovi – pozdějšímu bratru Bernardovi z řádu Dominikánů, jehož působení zpracoval O. Janka také ve svém dřívějším titulu Bernard od Šíleného koně.

“(Za) dvacet let!” usykl trochu posměšně Šťoura. “Člověče - - - to už budeme staří a dospělí…” (J. Foglar, Rikitanovo proroctví)

Nevím a naprosto bych si vymýšlel, kdybych tvrdil cokoliv o tom, že jsme si s Petrem Molkou - Bestem a Tomášem Hromádkou - Krizmenem 29. srpna 2000, tedy v předvečer dne, kdy si foglarovci připomínali 60. výročí prvního vydání Záhady hlavolamu, a kdy jsme spustili náš foglarovský magazín www.bohousek.cz, kladli za cíl, či dokázali vůbec představit nějaký časový horizont, po který budeme Bohouška tvořit, bude-li ovšem o něj na počátku vůbec nějaký čtenářský zájem.

Před osmi lety – v poslední prázdninový den 2017 – byl uspořádán první ročník Rokosova memoriálu, foglarovského happeningu, který připomněl tragickou epizodu ve Foglarově románu Boj o první místo. Hned do úvodních stránek knihy autor vetknul vyprávění (pro následný děj románu nikterak podstatné), jak se v poslední den prázdnin jistý školák Rokos, spolužák hlavního hrdiny příběhu Petra Solnara, snažil na plovárně podeplout molo koupaliště a při tom nešťastnou náhodou utonul…

„Výbuch“ nastane v 18 hodin a 13 minut… S tázavým pohledem, co se pod takovým sdělením skrývá, si bylo možno přečíst úvod pozvánky na předjarní 154. kolegium Akademie Jaroslava Foglara. Od termínu tohoto setkání foglarologů (uskutečnilo se 13. března) sice už uběhl „nějaký ten pátek“, ovšem ani poněkud opožděný zápis nic neubírá z aktuálnosti témat, která kolegium předestřelo…

PhDr. Jiří Mrva (*23. 6. 1963 Kroměříž) - dlouholetý významný podporovatel Jaroslava Foglara v 80. letech minulého století, autor dvou publikací o něm, psycholog, novinář a publicista, redaktor deníků Rovnost Brno (1990-1995) a Svoboda Ostrava (1995-2000). Dne 2. 5. 2024 v Kroměříži bohužel zemřel. V nejbližším štramberském bulletinu Howgh! o něm vyjde článek, který jeho foglarovské aktivity více připomene.

Historie Dvojky je kolem poznamenána. V knížce „Život v poklusu“ píše Jestřáb, jak na něj silně zapůsobilo, když ho kamarád z domu naučil jezdit na kole:
"Jízda na kole mne tak okouzlila, že jedinou mou okamžitou touhou bylo mít vlastní kolo... Do služeb své neuhasitlné touhy po jízdním kolu jsem dal všechnu svou píli, vynalézavost i čas...

Prozkoumávat Rychlé šípy jako sportovce by pomalu vydalo na knihu. Méně to platí u bicyklů. Zase tolik je nepoužívali, anebo o tom nevíme. Ale v seriálu je přesto občas uvidíme.
Tím nejznámějším kolem, s jehož záhadou se střetli, je samozřejmě kolo Tleskačovo. V komiksu o ně ani nezavadíme, ale roku 1947 zveřejnil Vpřed šestidílnou sérii, kde se vynořuje aspoň napodobenina Tleskačova kola: Příběh vycházel mezi 2. zářím a 7. říjnem a bicykl zprvu zahlédneme bez křídel: patří Rychlonožkovi, který ráno co ráno ujíždí v jeho sedle do učení. Tam si kolo zřejmě vždycky jen opře, ale jednou přistihne v jeho blízkosti kolegy z dílny Tyčku, Baga a Strašouna. Rozječí se (v celém článku cituji takřka přesně, ale přesto nepatrně volněji): „Zmizte, to je moje kolo. Ještě by se vám mohlo zadřít za nehet a já bych měl opletačky s úřadem.“

Deník je zcela osobní popis dnů v chronologické sestavě – latinsky diarium (diář), německy Tagebuch a francouzsky Mémoire. Deník není většinou určen k tomu aby někdy byl zveřejněn, protože záznamy v něm jsou z 95 procent vysoce osobní, jen pisatele se týkající.
Sám mám hromadu notýsků, můžeme také říci deníčků, s kraťoučkými i delšími poznámkami. Tyto poznámky ale k uveřejnění nejsou určeny.

Na začátku července roku 1981 odešel Zdeněk Burian do věčného ateliéru.
A na začátku července letošního roku přišli vydavatel Václav Vávra a HARdNIX s novým nástěnným kalendářem na rok 2025, kde je výběr třinácti kreseb, které vytvořil Zdeněk Burian na počátku třicátých let na obálky dětského časopisu Malý čtenář.
Kalendář má formát A3 a u vydavatele Václava Vávry www.intercrosse.eu jej lze zakoupit za 400 Kč.

Čtveřici trampských pohádek dle Pajdova vyprávění v potu tváře sepsal a utřídil a s původními ilustracemi Marko Čermáka vlastním nákladem vydal Josef Bláha – Řešetlák v roce 1981. Později k nim přibyla ještě pohádka pátá.
Řešetlák, který v letech 1983 až 1989 spolupracoval s Jestřábem – Jaroslavem Foglarem na vedení oddílu Hoši od Bobří řeky, kdy stál v čele nejmladší družiny Tygříci, je známý v trampských kruzích nejen jako autor těchto pohádek, ale úspěšně se účastnil také řady ročníků trampské literární soutěže Trapsavec, napsal množství textů trampských písniček, které i sám ve skupině Cestáři zpíval. Vedle trampské prózy a poezie se Řešetlák věnoval publikování v oblasti lesní moudrosti. V neposlední řadě je autorem několika – později také vydaných – celotáborových her pro již zmíněnou družinu Tygříků.
Nyní vyšla Řešetlákova Čtveřice trampských pohádek a ještě jedna navíc s ilustracemi Marko Čermáka znovu.

Nejnovější - již 22. - vydání Hochů od Bobří řeky Jaroslava Foglara tentokrát s množstvím drobných i celostránkových barevných ilustrací od Marko Čermáka vytvořených původně v roce 1987 pro vydání v ruštině připravilo nakladatelství Albatros a v prodeji je od středy 24. července, kdy je v rámci knižní edice respektive své akce Nejkrásnější dětské příběhy uvedla k zájemcům výhradně síť prodejen Albert.
Titul bude nabízet Albert v prodeji do 10. září.
Plná cena knihy je 399 Kč. Uplatnit při nákupu lze slevové body Albert, kdy při 8 bodech je kniha v prodeji za 89,90 Kč.

Hned tři červencové dny byly zásadními mezníky v rodině Foglarových.
Roku 1911 17. července zemřel Jindřich Foglar. V roce 1907 6. července se narodil Jaroslav Foglar.
A rok 1904 19. července se stal prvním dnem Zdeňka Foglara, prvorozeného syna manželů Marie (26. 12. 1877 - 18. 2. 1980; rozená Fišerová) a Jindřicha (11. 12. 1872 - 17. 7. 1911) Foglarových.
V tu dobu měli Marie a Jindřich pět let po svatbě a opakovaně bydleli v Předlicích u Ústí nad Labem, kam se stěhovali z Prahy, když Jindřich Foglar pracoval jako úředník – obchodní cestující.
Přízemní byt rohového domu č. 120/1 na nynějším Školním náměstí se tak stal svědkem Zdeňkova příchodu na svět a Jindřichova zápisu do rodinné kroniky:
Devatenáctého dne měsíce července a. d. 1904, deset minut před hodinou druhou odpolední, /v úterý na den Sv. Vincence z P./ narodil se náš jedináček.
Den byl překrásný. Mamičce pomáhala paní bába Geislerová z Předlic a při dodatečném porodu dr. Schneider z Ústí n. L.
Maminka i děťátko zdrávo, buď Jméno Boží pochváleno.
(Nebude bez zajímavosti zde připomenout, že o tři roky později narozený Jaroslav přišel na svět téměř ve stejný čas - v půl druhou hodinu odpolední.)
31. července pak pan Jindřich dále zapisuje:
V neděli odpoledne na den „Sv.“ Ignáce z Loyoly /toho lumpa jezuitskýho/ ku ¼ na 5. hodině odjela maminka Fišerová (matka Marie Foglarové – pozn. redakce) a paní bába Geislerová s naším dudečkem do Chabařovic ku křtinám. Ten náš malej pohan se bude jmenovat Zdeněk.

Stylizovaný list ginga je ode dneška zavěšený na rodném domě Jaroslava Foglara v Benátské ulici č. 3 v pražském Podskalí.
Ke gingu, které je součástí vitráže nad vstupními domovními dveřmi od roku 2007, kdy jsme si připomínali 100 let od narození Jaroslava Foglara, tak přibyl druhý list, zavěšený na pravém sloupu od vchodových dveří.
Gingo bylo zvoleno jednak jako jeden z nejvýraznějších symbolů foglarovského světa, zároveň ale také jako symbol paměti.
Dnešní den nebyl vybrán náhodně - 15. července má jmeniny Jindřich, měl by je tedy i otec Jaroslava Foglara Jindřich Foglar (11. 12. 1872 - 17. 7. 1911). A právě díky panu Jindřichovi, který vedl rodinnou kroniku Foglarových, je na trvalou paměť dochováno množství podrobností z rodinného života v desátých letech minulého století včetně událostí z domu v Benátské ulici číslo tři, kdy i Marie, Jindřich, Zdeněk a Jaroslav Foglarovi zanechali své otisky na dnes již generacemi ošlapaném kamenném prahu ve vstupu do rodného domu Jaroslava Foglara. Bez sepsaných událostí by se rodinná paměť již dávno nadobro vytratila a zůstaly by jen ony nečitelné tušené otisky bez schopnosti vyprávět.
A tak tedy přibylo gingo jako symbol paměti a jako výraz poděkování za její zachování.

Vedle edice klasických foglarovek, sběratelské edice, sešitů a knih Rychlých šípů či deníků Jaroslava Foglara přistoupilo nakladatelství Albatros ve spolupráci se Skautskou nadací Jaroslava Foglara k vydávání knih v edicích Rychlé šípy na stopě a Ze světa Jaroslava Foglara. Mnozí skalní příznivci Jestřábových knih je odsuzují, druzí zase vítají, že v díle slavného spisovatele novodobí autoři pokračují. Na jedné straně je názor, že smrtí spisovatele je dílo ukončeno, na straně druhé je zájem příběhy doplnit, povzbudit ve čtení současnou generací dětí a zmínit lze i (proč to nekorektně neříct) finanční prospěch pro vydavatele a samotnou nadaci, která je vlastníkem autorských práv po Jaroslavu Foglarovi a ještě několik desítek let bude. Pravdou ale je, že knihy s foglarovskou tematikou se na knižních pultech objevily jen několik let po smrti spisovatele, v době, kdy autorská práva nebyla zdaleka vyřešena. To byl i případ Posledního tajemství Jana T. autora Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida, o jehož vydání jsme díky nadstandardním kontaktům Bohouška s autorem před 21 lety podrobně informovali (viz související články). A právě 29. 6. 2024 tato kniha vyšla již ve III. vydání v edici Ze světa Jaroslava Foglara. Tento román má mezi ostatními svazky edice (Zkáza Jezerní kotliny, Tleskač a Poselství ze Stínadel) zcela mimořádné postavení...

Hoši od Bobří řeky nebo Chata v Jezerní kotlině. To jsou knihy, které doprovodil svými kresbami legendární malíř Zdeněk Burian (1905 - 1981). Ke knihám Boj o první místo, Pod junáckou vlajkou a Historii Svorné sedmy nakreslil obálky. Tím se navždy zapsal do mysli čtenářů foglarovek. Navíc sám spisovatel Jaroslav Foglar si Zdeňka Buriana velmi vážil a vzdal mu hold v knize Když Duben přichází a trvale sledoval jeho aktivity. Proto je třeba na tomto místě vzpomenout, že Zdeňku Burianovi byla 26. června 2024 po poledni odhalena na adrese Nad Kolonií 7/724, Praha 4 - Podolí pamětní deska. Slavný malíř zde se svojí rodinou bydlel v letech 1956 - 1981.

Ve dnech 24. až 26. května 2024 se na hradu Houska uskutečnila 25. konference Sfinga. Na této konferenci se pravidelně scházejí zájemci o nejrůznější záhady, a to ať už reálné (badatelé podzemí a podobně), tak i okultisté všeho druhu. Pravidelně zde též přednáší spisovatelka PhDr. Františka Vrbenská. Ta zde měla mít přednášku na téma „Záhada osídlení Ameriky“. Bohužel onemocněla, a tak jsem využil příležitosti a organizátorovi ing. Josefu Purkrtovi jsem nabídl vlastní – na téma „Pátrání po Rychlých šípech a Stínadlech“. Je to moje osvědčená přednáška, která se setkává s celkem velkým zájmem – například před lety na ni do Skautského institutu přicestovalo tolik řevnických skautů, že museli sedět na zemi (nebylo pro ně místo). Tehdy jsem se však dopustil několika nepřesností, které jsem opravil, a přednášku doplnil o nové poznatky. Shodou okolností jen pár dní poté se na kanálu Badatelé.net objevilo video, které zvažovalo reálnou možnost, že jedna z důležitých postav stínadelského dění, Karel Hynek Mácha, dostal katalepsii – což v důsledku znamená, že byl za mrtvého jen považován, ale byl pochován živý. Věc ve videu diskutuje právě paní Vrbenská.

Kočár tažený párem běloušů projel křižovatkou mezi pražskými ulicemi Benátská a Trojická a navodil tak atmosféru z doby před sto dvaceti pěti lety, kdy slečna Marie Fišerová s panem Jindřichem Foglarem uzavírají 21. května 1899 sňatek v kostele u Nejsvětější Trojice v dnešní Trojické ulici. V tu dobu totiž bydlí v nedaleké Benátské (tehdy uváděno též Benátecké) ulici, nikoliv však v domě čp. 1712, kde se o osm let později narodí Jaroslav, ale v domě čp. 1714. Začátkem prosince roku 1900 se manželé Foglarovi stěhují do Předlic u Ústí nad Labem, kde se narodil 19. července 1904 Zdeněk - starší bratr Jaroslava, v únoru roku 1906 už trojčlenná rodina přesidluje opět do Prahy, již do Benátské ulice čp. 1712, kde přišel na svět 6. července 1907 v půl druhé odpoledne Jaroslav Foglar, pozdější skautskou přezdívkou Jestřáb.
A právě před rodným domem se tradičně setkávají v den narození oblíbeného spisovatele, redaktora a vedoucího oddílu jeho příznivci. Nejinak tomu bylo i letos, kdy si připomínáme od Foglarova příchodu již sto sedmnáct let.
Po zavěšení žlutých květů a listů ginga vedle domovních dveří s vitráží z roku 2007 připomínající Jaroslava Foglara nescházelo obvyklé čtení a prohlídka zápisu o Jaroslavově narození z rodinné kroniky Foglarových:

Před sto sedmnácti lety se narodil Jaroslav Foglar.
(6. července 1907 – 23. ledna 1999)

V roce 2007, v den stého výročí narození Jaroslava Foglara (6. července 1907), byla do prosklené vitráže vstupních dveří spisovatelova rodného domu v Benátské ul. 3 v Praze vsazena pamětní deska „Jestřábovy kolébky“ se symboly stínadelského listu ´ginga´ a hlavolamu ježek v kleci.
Díky dobovému videožurnálu „Bohouškovo oko“, který už od přelomu starého a nového tisíciletí zaznamenal řadu památných akcí foglarovského světa, si je možno toto první setkání u rodného domu a slavnostní akt odhalení desky připomenout na kanálu YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=nl3iqdd5rh8&ab_channel=stinadla

SETKÁNÍ V PRAŽSKÉM PODSKALÍ…
Od zmíněného červencového dne před sedmnácti lety si památné datum Foglarova příchodu na svět připomínají příznivci jeho tvorby na pietním setkání u domu čp. 1712 v Podskalí na Novém Městě každoročně.
Sešlost má již vžitý rituál: začíná ve 13 hodin a 13 minut čtením zápisu z rodinné kroniky. Spisovatelův otec Jindřich si některé detaily významné události, kdy paní Marie Foglarová v půl druhé odpoledne přivedla na svět druhorozeného syna, sice nepoznamenal zcela přesně, přesto jde o cenný životopisný dokument zejména pro badatele a životopisce pozdějšího proslulého autora chlapeckých románů a výjimečného skautského vůdce.

U příležitosti 117. výročí narození legendy dětské literární tvorby a pedagoga volného času dětí a mládeže Jaroslava Foglara – Jestřába se uskuteční neformální vzpomínkové setkání u jeho rodného domu v Benátské ulici číslo 3 v Praze 2.
Setkání pořádané Pražskou pobočkou Sdružení přátel Jaroslava Foglara bude zahájeno v 13 hodin a 13 minut v sobotu 6. července 2024.

Také letos 6. července, kdy si milovníci díla Jaroslava Foglara připomenou 117. výročí spisovatelova narození, se u jeho rodného domu v Benátské ulici v pražském Podskalí uskuteční tradiční vzpomínkové setkání.
V letošním roce však akci přímo u Jestřábova „rodného hnízda“ doplní i obdobná symbolická sešlost, která je začleněna pro doprovodného programu hudebního country festivalu Třebsínské zvonění (5.–6. července).
„Třebsínské zvonění už významně překročilo stín regionální hudební akce, a snese srovnání i s takovými renomovanými festivaly jako je Porta, Banjo Jamboree či další,“ charakterizuje červencový hudební piknik na loukách u obce Třebsín v cípu mezi údolím Vltavy a Sázavy zakladatel festivalu Tomáš Tichý, sám aktivní muzikant a mandolinista bluegrassové kapely Nová sekce.

Aktualizováno. Jaroslav Foglar obdržel během svého života i posmrtně celou řadu ocenění a vyznamenání, kterými spolky a instituce ocenily jeho aktivity pro děti a mládež. Až osmnáct let po smrti ocenil Jaroslava Foglara také prezident republiky medaili Za zásluhy.

I v roce 2024 se na hrad do Ledče nad Sázavou a do Sluneční zátoky sjela více než stovka foglarovců z celé republiky. Letošní setkání v kraji Sluneční zátoky připadlo na sobotu 22. června 2024.

Kdo pozorně čte zápisy z porad Vedení SPJF, tak pro něj na hradě v Ledči nad Sázavou nebyl překvapením časopis Bobří stopou č. 141 (členům byl doručen poštou). Na dubnové schůzce Vedení SPJF totiž byla ohlášena ediční skupinou změna ve vydávání spolkového časopisu. Nadále bude vycházet ve formě členského časopisu časopis Bobří stopou (informace o aktivitách uvnitř sdružení, badatelské články) a nově vznikne Bobří stopa určená pouze pro děti (první číslo vyjde na podzim).

Jak jsme před více něž půl rokem psali na Bohouškovi - Dvojka slavila narozeniny. 23. září 2023 si členové Pražské Dvojky uvědomili, že oddíl byl založen před 110 lety. Spolek Pražská Dvojka v tento den uspořádal vzpomínkovou akci k tomuto nekulatému výročí v areálu skautské základny 4. přístavu Jana Nerudy, Pitterova 1, Praha 3 – Žižkov. Nikomu se nechtělo čekat dalších 50 nebo 100 let, aby oslavili takový důležitý okamžik.
A tak se mohli účastníci kochat pohledem na přinesené „Dvojkové artefakty“, mohli znovu zkusit jestli ještě umějí „uzlovat“, také se rozdělili na skupiny a ty se zúčastnily připraveného úseku jako kdysi při dlouhodobé hře nebo zkoušeli práskat dlouhým bičem a lasovat, prohlédnout oddílové artefakty ze zapomenutého kufříku na půdě... Ti co se zúčastnili, si mohli zalistovat v oddílových kronikách – v kopiích originálů, které pod taktovkou s mnoha pomocníky naskenoval a nechal vytisknout Milan Žaloudek – a bude se v tom dál pokračovat. Tato akce se nazývá „Adopce oddílových kronik“. Je dost finančně náročná, proto asi Památník národního písemnictví do dnešního dne nepřikročil k tomuto aktu. K této příležitosti nechal Milan zhotovit prodejnou pamětní minci / medaili a získané peníze budou použity na další digitalizaci a tisk oddílových kronik.

Průběžně aktualizujeme. Skautská nadace Jaroslava Foglara ve spolupráci s dalšími partnery umísťuje při příležitosti nových vydání knih oblíbeného spisovatele speciální dřevěné lavičky do veřejného prostoru.

Milí pátrači po místech z příběhů Rychlých šípů,
jistě jste i mezi čtenáři foglarovského webu Bohousek.cz, tak vám píšu i zde.
Spisovatel Jaroslav Foglar nikdy neprozradil místa ze svých knih, takže jeho čtenáři jsou odsouzeni k celoživotnímu pátrání. Kde jsou Stínadla? Kde Jezerní kotlina, Přístavní čtvrť, Bobří řeka? A také, kde žily Rychlé šípy?

Možná Rychlé šípy byly někde, kde jste pátrali a podobná místa našli
Celkem třicet dva lokalit se přihlásilo k odkazu Rychlých šípů a místní organizátoři tam pro vás připravili pátrání. Věřte nám, že to nebylo tak snadné, jak to možná vypadá. Třeba v Mladé Boleslavi měli dlouho domluvenou trafiku, ale po týdnu hry byla trafika zbourána. Také na dalších místech museli organizátoři řešit zmizelé plakáty či jiné zapeklitosti. Všem jim patří velký dík, že hru připravili a věříme, že se zúčastníte i jejich dalších akcí.

Až do 31. 5. 2024 se v Kinocentru Havířov koná výstava Foglar očima sběratele, která představuje sbírku foglarovských artefaktů Ivo a Tomáše Lipinových. Byla připravena u příležitosti 25. výročí úmrtí spisovatele. Otevřeno denně od 10 do 20 hodin, vstup volný. Přinášíme několik záběrů z poměrně rozsáhlé výstavy. Obrázky se po kliknutí zvětší.

Ve více než 3000 kusech vydala Skautská nadace Jaroslava Foglara knihu Záhada hlavolamu v ukrajinštině. "Sbírka, kterou jsme zakládali s cílem rozdat ukrajinským klukům a holkám 500 knížek, tak předčila naše očekávání a my z toho máme obrovskou radost. Vytištěné knihy už nyní míří ke svým čtenářům ať u nás, tak na Ukrajině. Prvních 300 knih právě čerstvě dorazilo díky skautům do Buči, Irpině a Kyjeva. Za paletami knih je spousta skvěle odvedené práce, počínaje překladem, sazbou i tiskem. Ale důležité je mít pro celou akci i zázemí. Děkujeme Junáku - českému skautu - ústředí a jeho dobrým duším, kteří nám obrovské množství knih pomáhají přenášet, uskladnit, zabalit a předat! Děkujeme zkrátka všem, kterým knížky na často dlouhých cestách projdou rukama a kteří věnovali energii i čas malým čtenářům," uvedla Magdalena Černá ze skautské nadace.

Komiksový fenomén Rychlé šípy vám v případě sběratelského zájmu zabere několik metrů vaší knihovny.

V pátek 24. 5. 2024 od 10:30 do 11:10 hod. v rámci veletrhu Svět knihy 2024 na pražském Výstavišti povypráví na stánku Albatrosu (KB 103) Vojtěch Šeda, Petr Hugo Šlik a Renata Wilfling o novinkách: "Maxmilián Dráp" od Pavla Horny a "Stín železné opony" od Petra Hugo Šlika. Jak dnes vznikají dobrodružné knihy pro mladé? Připravený je křest knih a beseda.

Při naší redakční návštěvě u malíře a ilustrátora Jiřího Filípka – Jeepa v Muzeu hrnčířství v Kostelci nad Černými lesy tomuto známému a oblíbenému (zdaleka nejen foglarovskému) výtvarníkovi z desek vykukovala právě dodělaná kresba, nad kterou se však vznáší otazníky.
Proč jsou na posvátném místě u Šmejkalovy ohrady pouze Mirek Dušín, Jarka Metelka, Červenáček a Rychlonožka?
Proč schází Jindra Hojer? Kam se poděl?
Nedozvíte se v dalším čísle Mladého hlasatele!
Znají odpověď Rychlé šípy?
A co vy?!

"Halo, halo! Zde vám přinášíme slíbenou novinku, totiž pokyny a pravidla pro zakládání KLUBŮ MLADÉHO HLASATELE." Bylo 8. 5. 1937 a v 36. čísle druhého ročníku časopisu Mladý hlasatel vyšla výzva k zakládání klubů.

Třináctého května Rychlé šípy přály chudému Petru Macháčkovi k narozeninám a předaly mu dárky. Měl radost. I jeho maminka.
A v pondělí 13. května může mít s Rychlými šípy radost každý, kdo přijde na pravidelný každoměsíční koncert skupiny Paběrky Marko Čermáka www.gwcheb.cz/paberky v tradičním Country klubu U Vodárny www.restaurace-uvodarny.cz na pražských Vinohradech – pozor, právě ale v netradičním pondělním (nikoliv tedy úterním) večeru).
Během koncertu bude pokřtěn Markův zbrusu nový nástěnný kalendář Rychlé šípy 2025 a zde bude také poprvé v prodeji.
Vydavatel Václav Vávra sděluje, že možnost osobního odběru i objednávání kalendáře na jeho webových stránkách www.intercrosse.eu budou zahájeny až po 13. 5.

Kromě několika posledních kreslených příběhů Rychlých šípů v samém (nedobrovolném) závěru éry časopisu Mladý hlasatel před zákazem jeho vydávání v květnu 1941 se malíř a grafik Václav Junek (1913 – 1976) podílel na výzdobě díla Jaroslava Foglara také ilustracemi románu Hoši od Bobří řeky, který v roce 1966 vydala Mladá fronta.
Jak nás informovala výtvarníkova vnučka Petra Čvančarová (Junková), soubor 24 skic k tomuto vydání Hochů od Bobří řeky včetně návrhu obálky bude předmětem prodeje v Jarní sálové aukci aukčního domu Galerie ART Praha. Ta se uskuteční 11. 5. 2024 od 16 hodin v Galerii kavárny Louvre na Národní třídě č. 22 v Praze 1.
Soubor všech dražených skic je uveden zde:Aukční katalog.
Vyvolávací cena souboru je 28 000 Kč.

Všem příznivcům, odběratelům a čtenářům Sborníku, který vydává Kruh přátel odkazu JF, dáváme na vědomost, že vychází již 12. číslo.
Z jeho obsahu i na jeho podrobnou četbu se těší i samotné Rychlé šípy. Trochu jsme je vyzpovídali:

Ve vysílání Českého rozhlasu Vltava měl 24. dubna 2024 premiéru komponovaný večer s názvem "Pořád něco dělejte. Skauting podle Jaroslava Foglara." V téměř dvouhodinovém pořadu bylo možné poslouchat autentické vzpomínky Jaroslava Foglara, které v 80. letech minulého století pořídil někdejší člen Dvojky Jaroslav Čvančara - Jáček při příležitosti natáčení filmového dokumentu Jestřáb. Film vznikal v průběhu let a byl dokončen v únoru 1987. Film tehdy Jáček natáčel šestnáctimilimetrovou sovětskou kamerou Krasnogorsk a současně přitom Jestřába zpovídal (záznamy jsou z let 1982 a 1986). Vznikly tak asi 4 hodiny mimořádně zajímavého a dosud nepublikovaného záznamu, které byly v uvedeném pořadu odtajněny. Jestřáb zde promlouvá nezvykle otevřeně a nenuceně, což je jistě dáno osobou, která ho zpovídá.
Jáčka totiž Jestřáb znal od roku 1960, kdy k němu vstoupil do oddílu a od té doby byli velmi blízkými přáteli (Jáček ostatně sám na tu dobu před časem na Bohouškovi zavzpomínal). Jestřáb na konci sedmdesátých let poprosil Jáčka, aby nafilmoval jeho maminku. Filmování v Grébovce ale nevyšlo, a tak Jáček po smrti Jestřábovy maminky nabídl tehdy nevydávanému spisovateli natočení téměř dvacetiminutového dokumentu.

Bylo hezké odpoledne a na prostranství před vozovnou ve Střešovicích se začali objevovat první závodníci nového ročníku Pražské lítačky. Zdravil jsem se s těmi, které jsem znal z předchozích ročníků a snažil jsem se alespoň pár slovy přivítat nové tváře, ale vím, že jsem nebyl ve všech případech úspěšný. Čas, který po třetí hodině plynul normálně se brzy urychlil a pak přímo splašil, alespoň tak jsem to vnímal. Podařilo se mi však domluvit se s řidičem naší tramvaje na trase a když se za námi zavřely dveře a já jsem viděl, že se všem podařilo nastoupit, oddechl jsem si, bál jsem se, že se tam všichni nevejdeme.